Josef Čapek

23. 3. 1887 Hronov – duben 1945 Bergen-Belsen

Malíř, kreslíř, grafik, karikaturista, ilustrátor, scénograf, spisovatel, dramatik, výtvarný kritik a novinář. Spolu se svým bratrem Karlem byl vůdčí osobností široké kulturní fronty mezi světovými válkami. Na přání rodičů absolvoval nejdřív odbornou tkalcovskou školu ve Vrchlabí (1901–1903), aby později mohl převzít rodinnou textilní firmu. Teprve na přímluvu svého švagra JUDr. Františka Koželuha se směl přihlásit ke studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho talent měl být prověřen prázdninovým pobytem v Kalvodově krajinářské škole v Hranicích (1904).

Uměleckoprůmyslovou školu absolvoval v ateliérech Emanuela Dítěte, Karla V. Maška a Jana Preislera (1904–1909). Poté odcestoval se svým bratrem Karlem do Paříže, kde se zapsal do ateliéru Colarossi. V Paříži se také seznámil s kubismem a s etnickým uměním. Po návratu do vlasti se aktivně zapojil do aktivit avantgardy. Nejdříve působil ve Skupině výtvarných umělců (1911–1912), kde zastával pozici méně dogmatické verze kubismu. Pro neudržitelnost tohoto postoje ze Skupiny odešel a vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes (1912–1914), jehož atmosféra jej ale také neuspokojila. Roku 1917 založil skupinu Tvrdošíjní, v níž setrval až do jejího zániku roku 1924. Přestože svůj tvůrčí potenciál dělil mezi literaturu a výtvarné umění, zanechal po sobě rozsáhlé malířské a kreslířské dílo a významně se podílel i na meziválečné scénografii. Přímo přelomovou roli sehrál v českém knižním umění, jako ilustrátor a úpravce knih Aventina, staroříšského Dobrého díla, Obzinových tisků a dalších nakladatelství, kam vnášel avantgardní přístupy při práci s knihou. Jeho život předčasně ukončila válka. Zemřel v samém konci války v Bergen-Belsenu.

• Břízy, 1904, Olej, plátno, 70 × 59,5 cm. Značeno vlevo dole: J. Čapek. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 2122. Provenience: obraz byl zakoupen v roce 1988 ve Starožitnostech v Olomouci.

Obraz Břízy – zcela mimořádné a dlouho neznámé dílo – je s největší pravděpodobností nejstarší známou malbou svého autora. Sedmnáctiletý Čapek je zřejmě vytvořil během prázdninového pobytu v Kalvodově krajinářské škole v Hranicích na Moravě roku 1904. Obraz je malován ve dvou plánech. Ten základní je rozdělen v polovině horizontálou, tvořící současně krajinný obzor zvýrazněný řadou venkovských chalup. Přední plán je tvořen dominantní šesticí bříz s bohatě olistěnými korunami, které i navzdory svému vzrůstu umožňují divákovi plně sledovat krajinu za nimi.

Malba je provedena krátkými tahy štětce. Barevnost je nesena ve velmi tlumených odstínech zelení a modří, sjednocených secesním stříbřitým tónováním. Secesní je celé pojetí díla provedené v duchu soudobé kalvodovské krajinomalby se všemi jejími atributy, ať jsou jimi volba námětu, důraz na kresbu nebo stylizace v kulisovitém uspořádání kompozice. Se secesí se Čapek vyrovnával ještě v prvních letech studia, jak máme doloženo z několika dochovaných kreseb. Poměrně brzy se však jeho rukopis a barevnost palety začaly uvolňovat, což více odpovídalo Čapkovu temperamentu a také stupni jeho poznávání soudobé fauvistické a expresionistické malby.

V kontextu umělcova díla náš obraz tak zůstává zcela ojedinělým. V době přípravy autorovy monografie z pera Jaroslava Slavíka byl obraz teprve čerstvě získán do sbírek, ale u příležitosti velké retrospektivy Čapkova díla v Jízdárně pražského hradu již byl veřejnosti představen. O tom, že jeho hodnoty překračují dokumentační význam, svědčí i jeho zařazení do promyšleně koncipované výstavy Na duši pokoj uspořádané v roce 2012 v Galerii výtvarného umění v Hradci Králové. (Ivo Binder)

• Pásmo, Apollinaire, Guillame. Překlad Karel Čapek, 15 linorytů Josefa Čapka, s doslovem Karla Čapka. Praha : Fr. Borový, 1919. 15 s. 268×198 mm.získáno 2008, Muzeum umění Olomouc, inv. č. S 00560

Josef Čapek měl knihy rád nejen jako zdroj potěšení z krásné věci, ale i jako milý předmět každodenní potřeby. Jeho typickým výrazovým prostředkem se stal linoryt. Zpočátku byla tato technika přijímána spíše jako „z nouze ctnost“ (v situaci po první světové válce bylo třeba pracovat s materiálem levným, dostupným a časově méně náročným, než je složitý tisk z několikabarevného štočku). Náměty Čapkových obálek jasně odkazují na jeho vřelý vztah k přírodě – květinám, stromům, ptákům a zvířatům vůbec, k „obyčejným“ věcem, lidem, lidovému řemeslu a folklóru (džbánky, obrázky na skle, dřevěné hračky). Podle Čapkových vlastních slov vše směřovalo k potřebě „co nejkratší cestou dojít k té nejstručnější a přitom nejúplnější zkratce, jíž má být tvář knihy narýsována.“ Kromě několika drobných prací za války se jeho tvorba naplno rozvinula po roce 1919, počínaje Apollinairovým Pásmem a úpravami obálek ke knihám bratra Karla až po desítky, ba stovky knižních obálek, které vytvořil pro přední nakladatele té doby – Aventinum Otokara Štorch-Mariena, Františka Borového, B. M. Kliku, Čin, Rudolfa Škeříka, vyškovského Františka Obzinu a mnohé další. Pásmo je úvodní básní sbírky Alkoholy (1912). Toto dílo přeložil do češtiny Karel Čapek roku 1919 a v témže roce bylo vydáno s výtvarným doprovodem jeho bratra Josefa v nakladatelství F. Borového. Báseň ovlivnila mnohé české i zahraniční spisovatele (např. Vítězslav Nezval – Edison, Jiří Wolker – Svatý kopeček). (Hana Bartošová)