Jörg Breu st. 

cca 1475–1537

Nesení kříže, (Augsburk), po 1506. Tempera, smrkové dřevo; 105×84 cm, získáno před 1904, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž, KE 3185, O 266

Kompozice obrazu Nesení kříže vychází z grafiky Albrechta Dürera, a to ze stejnojmenného dřevořezu z cyklu Velké Pašije (1498–1499). Dürerově grafice odpovídá postava Krista klesající pod tíhou kříže i postavy, které jej obklopují včetně biřiců, farizejů, Šimona Kyrénského pomáhajícího zvednout těžký kříž, sv. Jana Evangelisty a Panny Marie s rukama překříženýma na hrudi v bolestném gestu. Kristův pohled je ovšem na grafice upřen na postavu svaté Veroniky, která mu podává roušku k osušení tváře. Ta na kroměřížském obraze chybí a na jejím místě se objevuje postava klečícího donátora v církevním rouše doprovázeného sv. Pavlem a na protější straně sv. Jenovéfou. Připojený erb s vykořeněným osekaným kmenem a písmeny W H charakterizuje zobrazeného klerika jako Wilhelma von Honstein († 1541), který byl roku 1506 zvolen štrasburským biskupem jako Wilhelm III. Tento biskup se zasloužil o to, aby byla štrasburská diecéze do jisté míry ušetřena národnostních sporů a také radikálnějšího šíření reformace. Této ideji odpovídá také ikonografie obrazu – námět Nesení kříže je možno považovat za aluzi na tíži biskupského úřadu v politicky i duchovně nelehkých dobách. Zobrazený přímluvce – sv. Pavel patřil k nemnoha světcům, kteří se těšili úctě i u protestantů, zejména proto, že jeho osoba byla pevně zakotvena v novozákonních textech. Postava sv. Jenovéfy, patronky Paříže a francouzské národní světice, může vyjadřovat tolerantní postoj německého biskupa k soudobým národnostním sporům. Vzhledem ke svému  pravděpodobnému významu obraz patrně vznikl na počátku Wilhelmova štrasburského episkopátu.  Obraz vznikl v dílně Jörga Breue staršího (asi 1475–1537), významného představitele tzv. podunajské školy, který byl žákem Ulricha Apta staršího a pravděpodobně i Hanse Burgkmaira. K jeho nejvýznamnějším dílům patří oltáře ve Zwettlu z roku 1500 a v Melku z roku 1502. (Jana Hrbáčová)