Andreae Alpagi Bellunensis

1450–1521

AVICENNAE LIBER CANONIS, DE MEDICINIS CORDIALIBVS, ET CANTlCA … Venetiis 1544. Papír, vazba: lepenková, potažená bílou kůží; 324×225 mm, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž, 6091, K II 24

Za nejvýznamnější Avicennovo nefilozofické dílo je považován Kánon medicíny (Canon Medicinae, a/-Kánún fít-tibb), který sepsal mezi léty 1014–1029. Stal se vrcholným spisem lékařského vědění 10. století a vedle spisů Galénových také nejdůležitějším pramenem středověku – opírala se o něj výuka medicíny na všech evropských univerzitách. Kánon byl jen v rozmezí 15.–17. století vydán šestatřicetkrát. Je rozdělen do pěti knih (teoretické a praktické lékařství, soupis léčiv, popisy jednotlivých nemocí, nemoci a stavy a příprava a užívání léků). Část spisu je navíc věnována botanice – tyto kapitoly rovněž značně ovlivnily středověké znalosti oboru. Do latiny byl přeložen italským učencem Gerardem z Cremony ve 12. století. (Cyril Měsíc)