Alois Kalvoda

15. 5. 1875 Šlapanice – 25. 6. 1934 Běhařov

Malíř, grafik, pedagog, výtvarný teoretik a spisovatel Alois Kalvoda absolvoval výtvarná studia v Mařákově škole, do níž byl přijat roku 1892. Spolu se svými spolužáky Antonínem Slavíčkem, Otakarem Lebedou a Stanislavem Lolkem spoluvytvářel věhlas Mařákovy krajinářské školy. Po absolvování studií (1898) a krátkém pobytu v Bosně obdržel dva roky po sobě Hlávkovo stipendium, které mu umožnilo studijní pobyty v Paříži (1900) a Mnichově (1901). Již po návratu z Paříže založil vlastní malířskou školu, která zaplnila mezeru, způsobenou svévolným zrušením Krajinářské speciálky na pražské Akademii. Výuku provozoval jednak ve svém pražském ateliéru v Mánesově ulici, který zdědil po svém příteli Luďku Maroldovi, a v letních měsících v plenéru. Roku 1917 zakoupil a adaptoval barokní zámeček v Běhařově na Šumavě, kde od té doby žil, tvořil a v letních měsících pořádal krajinářské kurzy. Mezi nejúspěšnější z jeho žáků patřili Martin Benka, Josef Váchal, Jaro Procházka a Karel Němec. Ve své krajinářské tvorbě vycházel z mařákovské realistické malby, kterou obohatil o impresionisty inspirovaný cit k barvě. Kalvodův malířský rukopis se vyznačuje důrazem na kresbu, intenzivně pěstovanou již v Mařákově ateliéru, kterou pod vlivem Worpswedské školy přiblížil dobovému secesnímu výrazu.

• Na Marně, kolem 1900, olej, dřevo, 27 × 35 cm. Značeno vlevo dole: AL. KALVODA. Paris, na zadní straně plátna nápis (perem): Z Francie / Na Marně. // a natištěno staré číslo: 5. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 1175.

Provenience: obraz byl zakoupen v roce 1966 ve Starožitnostech.Vystaveno: Praha 1974, Hodonín 1975–1976, Brno 1980–1981, Kroměříž 1981, Praha 1984, Pardubice 1985, Strážnice 1987, Hodonín 1987, Pardubice 1998, Jihlava 1998, Hodonín 1998, Prostějov 2005, Holešov 2013. Restaurováno: bez restaurátorského zásahu.

Obraz Na Marně představuje tradiční krajinný výsek s říční zákrutou, lemovanou listnatými lesy, které tvoří hlavní horizont obrazu, probíhající přibližně ve dvou třetinách jeho výšky. V samém středu celého výjevu zobrazená řeka dala obrazu jeho název, v kompozici však nehraje zásadní roli. V jejích vodách je ukotven hausbót nebo stavba na pontonu, jež zaujímá centrální místo v ploše obrazu. Travnaté pobřeží řeky v popředí s trsem vzrostlých lučních květin tvoří nejartikulovanější část celé kompozice. Jakoby hlavním tématem byla vitální zeleň, čerpající sílu z téměř pomyslné řeky a odrážející se až v tyrkysově zbarvené obloze.

Obraz vznikl během Kalvodova stipendijního pobytu, který podnikl spolu se sochařem Josefem Mařatkou ve dvou letních měsících roku 1900. Zpočátku maloval na Seině v Paříži, ve druhém měsíci na řece Marně v Moulineaux, které je dnes jednou z periferních částí hlavního města, ležící nedaleko soutoku Marny se Seinou. Ve svých Vzpomínkách spatřuje Kalvoda hlavní význam svého pařížského pobytu v seznamování se s muzejními sbírkami a galerijními výstavami, které společně s Mařatkou navštěvovali. Většina literatury tuto poznámku interpretuje v tom smyslu, že pařížský pobyt na jeho tvorbu prakticky neměl žádný vliv. Nicméně právě tento obraz, malovaný širším štětcem a uvolněnějším rukopisem, dává tušit, že do sebe vstřebal lekci impresionismu. Význam obrazu byl potvrzen jeho prezentací na většině významnějších přehlídek Kalvodovy tvorby. (Ivo Binder)

• U rybníka, nedatováno (1890–1934), akvatinta, papír, 185 mm×185 mm; 385×310 mm, získáno 1966, Muzeum umění Olomouc, inv. č. G 9000