*1984, světelná designérka
žije a pracuje v Praze
Světlo je výjimečným tvůrčím nástrojem už jen proto, že v sobě spojuje dvojí nárok – být subtilní a explicitní zároveň. Pavla Beranová jím dokáže výjimečně modelovat atmosféru divadelních performancí i vizuálních expozic. Chápe jej jako fyzikální entitu nadanou vlastními významy i emocemi.
AKTUALITA | 18. 1. 2022
Světelná designérka Pavla Beranová připravila v rámci Trienále SEFO 2021 instalaci Rozostřování do prostoru Kaple Božího Těla na Konviktu. Jde o vysoce působivou hru se symbolikou vtělení. Sama vám ji představí už dnes v 17.00 při diskusi s hlavní kurátorkou trienále Barborou Kundračíkovou. Tady malý vhled do její práce.
Co konkrétně do prostoru Kaple Božího Těla vytváříte?
Vytvářím světelnou instalaci, která je založená na reprodukci barokního obrazu Večeře v Emauzích, tu ovšem prosvětlím a přetvořím v jakýsi světelný obraz. Divák ho uvidí skrze čtyři vrstvy velmi jemného japonského papíru, který se mimochodem používá při restaurování starých tisků. Každá jednotlivá vrstva původní obraz trochu rozostří. Díky tomu z něj budou zepředu vidět jen takové barevní skvrny, ale čím více se k obrazu divák přiblíží, tím konkrétnějším se stane.
Co jste svou instalací chtěla říct?
Je to světelně prostorová úvaha nad tím, jak dnešníma očima vnímáme vizuální obsahy z dávnějších časů. Večeře v Emauzích, jak ji vidíme dnes, je ve skutečnosti překrytá vrstvami stále nových lidských zkušeností, vývoje společnosti i technologií. Objektivně to není stejný obraz jako v 18. století, byť formálně se nezměnil. „Rozostření“ reprezentuje ony vrstvy, kterými lze projít k původní podobě. Ale tím neříkám, že nová podoba je špatná. Je jenom jiná, více abstraktní.
Proč jste si vybrala zrovna japonský papír?
Japonský papír jsem si vybrala, protože měl správné světelné vlastnosti, krásně obraz rozptyluje a navíc je to restaurátorský nástroj, takže se k instalaci hodí i tematicky.
Návštěvník bude moct vnímat obraz skrze jednotlivé vrstvy papíru nebo jen jako celek?
Můj záměr je, že bude moci postupně projít všechny vrstvy. Je to taková minimalistická, meditativní instalace. Pokud bych já byla návštěvníkem, podívala bych se nejdřív úplně zepředu na celek a poté bych postupně chodila mezi jednotlivými vrstvami.
Proč je projekt umístěn v Kapli Božího Těla?
Původně měl být v rámci Trienále SEFO v Arcidiecézním muzeu, a to v poměrně menší velikosti. Ale výstava se začala kvůli covidu posouvat a posouvat, až se posunula do doby rekonstrukce Arcidiecézního muzea. Nakonec mi kurátorka trienále Bára Kundračíková nabídla několik náhradních prostor a jedním z nich byla i Kaple Božího Těla. Ta nám oběma připadala na první pohled nejlepší a to právě i kvůli námětu obrazu Večeře v Emauzích. Kristus se zde po svém zmrtvýchvstání znovu „stává tělem“ a dává se poznat. A to trochu souvisí s tím, co chci instalací říct.
Co pro vás znamená, že jste součástí projektu, jako je Trienále SEFO 2021?
Jsem z toho úplně nadšená. Je to skvělý projekt a velmi mě inspirovalo i téma Universum a jeho poznávání. Jsem opravdu ráda, že můžu být jeho součástí.