AKTUALITA: 09 06 2023 Letos si připomínáme 400 let patronátu sv. Pavlíny nad Olomoucí a k oslavám se připojuje i MUO. Podílíme se například na letním návratu relikviáře sv. Pavlíny do kostela Panny Marie Sněžné či jí od 20. června věnujeme část stálé expozice Arcidiecézního muzea.
sv. Pavlína
a Olomouc


Roku 1623 byly olomouckým jezuitům věnovány ostatky sv. Pavlíny, přivezené z Říma spolu s lampičkou, která se původně nacházela u hrobu světice v katakombách za hradbami Věčného města. V Olomouci právě zuřil mor. Obyvatelé se proto obrátili ke světici v naději, že jim u Boha vyprosí ochranu před epidemií. Městská rada v neděli 8. října téhož roku prohlásila sv. Pavlínu za patronku města a po dobu osmi dní spolu s jezuity a dalšími Olomoučany u jejích ostatků konala modlitby. Mor zakrátko vymizel.

AKTUALITA: 09 06 2023

Od neděle 11. června až do 24. září bude v kostele Panny Marie Sněžné vystaven relikviář sv. Pavlíny. Původně do tohoto kostela patřil, ale po zrušení jezuitského řádu v době Josefínských reforem byl přemístěn do olomoucké katedrály. Nyní se v rámci oslav 400. výročí patronátu sv. Pavlíny nad Olomoucí pro toto léto navrací na původní místo.

Pro lebku sv. Pavlíny nechal v letech 1639–1640 vídeňský biskup a dříve olomoucký sufragán Filip Bedřich, hrabě Breuner zhotovit nákladný relikviář – prosklené ostensorium z ebenového dřeva, zdobené stříbrem, ve tvaru polygonální centrální architektury zaklenuté kupolí.

„Schránka a její stříbrná výzdoba však prošla v průběhu staletí hned několika úpravami. Ta první a nejzásadnější se uskutečnila velmi záhy. V době švédské okupace města v letech 1642–1650 byl relikviář v obavě před drancováním v jezuitské koleji zakopán do země. Dřevěné i stříbrné části prý tehdy tak utrpěly, že v roce 1652 musela být zhotovena nová schránka. Nešlo však o zcela nový relikviář, ale rekonstrukci původního. Zatímco dřevěný korpus byl zcela nahrazen novým, část stříbrné výzdoby byla opětovně použita a doplněna. Jde především o kupoli ostensoria se soškou světice, která je značená olomouckým cechovním puncem a světice, která je značená olomouckým cechovním puncem a mistrovskou značnou zlatníka Kryštofa Šimšického,“ říká Helena Zápalková z Muzea umění Olomouc.

Relikviář prošel v průběhu času dalšími většími či menšími úpravami i změnou umístění. Jeho současná podoba pochází až z doby po roce 1786, kdy byly ostatky sv. Pavlíny přeneseny ze zrušeného jezuitského kostela do olomoucké katedrály. Při této příležitosti byl učiněn nejen podrobný soupis relikvií, ale také všech schránek a darovaných šperků. V roce 1726 byly zhotoveny dvě menší ostatkové truhlice, které byly svou povrchovou úpravou a výzdobou přizpůsobeny staršímu relikviáři.

„Roku 1729 byla pro tzv. Breunerův relikviář a dvojici novějších relikviářových tumb zhotovena bohatě zdobená vitrína, jejíž autorství starší literatura spojuje jezuitským koadjutorem a truhlářem Šimonem Pernerem. Sochařská výzdoba skříně s postavami andělů ve funkci kariatid i pokročilým ornamentálním dekorem však svědčí o účasti zkušenějšího řezbáře, kterým by dle stylových analogií mohl být v Olomouci v této době činný sochař Jiří Antonín Heinz,“ dodává Helena Zápalková s tím, že vitrínu, tumby i relikviář mohou návštěvníci kostela Panny Mare Sněžné obdivovat už v neděli 11. června během mše ke cti sv. Pavlíny. 

Od 20. června do 24. září pak bude sv. Pavlíně věnována i část stálé expozice Arcidiecézního muzea – Ke slávě a chvále, kde budou k vidění vzácné exponáty, vztahujících se k její úctě v době baroka.