MIROSLAVA KLESALOVÁ: KRAJINNÁ RE-KONSTRUKCE

Těžištěm dlouhodobé tvorby Mirky Klesalové je osobní paměť. Jak se člověk vztahuje ke svému prostředí? Proč? Nač reaguje? Co si vybavuje? Čeho se přitom dotýká a čeho záměrně zbavuje? Nenahlíží ji však samostatně, to by snad ani nebylo možné. Reflektuje její kontext, kulturní dějiny, dějiny krajiny a jejich dynamiku. Obecnou či objektivizující limitou, k níž se vztahuje, je proces kolektivizace zemědělství probíhající masivně v 50. letech 20. století. Jeho zásah do krajinného rázu i sociálních struktur reflektuje na příkladu vlastní “domoviny”, oblasti jihozápadních Čech, Pošumaví. Proces vnitřní proměny a možné kultivace daného stavu rozvíjí v sérii hmatných objektů, „oděvů“, vytvářených z geotextilií. Struktura jednotlivých děl se opírá nejen o vizualitu katastrálních map, jejich přirozený geometrismus, ale pracuje také s prvky lidské bytnosti, estetiky a poetické sémantiky. Jejich vizuální pojetí je založeno na významu rukodělné práce a materiálu, svou roli zde hraje vrstvení a procesní stránka věci.