LUBOMYR MELNYK: CONTINUOUS MUSIC
Pianista Lubomyr Melnyk, který uchvátil publikum loňského ročníku festivalu Colours of Ostrava, stylově vychází ze školy amerických minimalistů, navrch ale přidal mimořádnou hráčskou virtuozitu. Výrazně tak posunul limity klavíru i estetiku a vnímání své hudby, která má nadžánrový dosah. Závratné tempo jeho hry i fascinující zvukové barvy představují pro klasické publikum brutální šok, ale za jeho uměleckým úspěchem stojí desítky let namáhavé práce. Cesta čtyřiasedmdesátiletého Melnyka k popularitě byla překvapivě dlouhá, u nezávislých značek natáčí desky od roku 1979, ale Illirion, své první album pro Sony, vydal až v roce 2016 ve svých 68 letech.
Pianista Lubomyr Melnyk, který uchvátil publikum loňského ročníku festivalu Colours of Ostrava, stylově vychází ze školy amerických minimalistů, navrch ale přidal mimořádnou hráčskou virtuozitu. Výrazně tak posunul limity klavíru i estetiku a vnímání své hudby, která má nadžánrový dosah. Závratné tempo jeho hry i fascinující zvukové barvy představují pro klasické publikum brutální šok, ale za jeho uměleckým úspěchem stojí desítky let namáhavé práce. Cesta čtyřiasedmdesátiletého Melnyka k popularitě byla překvapivě dlouhá, u nezávislých značek natáčí desky od roku 1979, ale Illirion, své první album pro Sony, vydal až v roce 2016 ve svých 68 letech.
Lubomyr Melnyk je původem Ukrajinec žijící v Kanadě. Jako jedinečný průkopník vytvořil nový jazyk pro klavír, jejž nazývá „continuous music“. Svou revoluční metodu začal rozvíjet poté, co v roce 1968 slyšel skladbu In C od Terryho Rileyho. Tato cesta umožňuje fascinující mentální i prstovou hbitost a vytváření komplexních figur na klávesnici. Výsledek někdy připomíná zvuk celého orchestru, někdy organickou obdobu struktur, které na syntezátory vytvářely v 70. letech skupiny jako Tangerine Dream nebo Ashra.
Lubomyr Melnyk je původem Ukrajinec žijící v Kanadě. Jako jedinečný průkopník vytvořil nový jazyk pro klavír, jejž nazývá „continuous music“. Svou revoluční metodu začal rozvíjet poté, co v roce 1968 slyšel skladbu In C od Terryho Rileyho. Tato cesta umožňuje fascinující mentální i prstovou hbitost a vytváření komplexních figur na klávesnici. Výsledek někdy připomíná zvuk celého orchestru, někdy organickou obdobu struktur, které na syntezátory vytvářely v 70. letech skupiny jako Tangerine Dream nebo Ashra.