Adéla Babanová a její filmy

16 10 2024
19:00
Muzeum moderního umění
Film
Beseda
Adéla Babanová, Odkud spadla letuška? 2014
Adéla Babanová, Odkud spadla letuška? 2014

Projekce krátkých autorských filmů, po níž bude následovat beseda.

Návrat do Adriaportu (2013)

Námět filmu se opírá o skutečný stavební projekt podzemního železničního tunelu z Českých Budějovic na Jadran, jehož studie vznikla v Československu koncem 70. let minulého století.

Ve filmu se však tento nerealizovaný projekt stává skutečností. Materiál z ražby tunelu je použit na vytvoření umělého ostrova v Jaderském moři s názvem Adriaport. Ostrov Adriaport je suverénním československým územím a v létě roku 1980 se tam rozjedou první vlaky s českými turisty. Sen o svobodě a štěstí v době temné normalizace však nemá dlouhého trvání.

Odkud spadla letuška? (2014)

Fiktivní rozhovor s letuškou Vesnou Vulović, která v roce 1972 přežila jako jediná z posádky pád letadla u České kamenice, se odehrává v nemocničním pokoji za přítomnosti lékaře (poslední filmová role Vladimíra Brabce) a vyšetřovatele. Rozhovor Vesny s oběma muži se stává jakýmsi procvičováním její ztracené paměti. Výsledkem je však nenápadná manipulace člověka bez paměti, který se jednou provždy musí spolehnout na informace od cizích lidí.

Adéla Babanová (*1980) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (ateliéry Miloše Šejna a Michaela Bielického). Je finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého (2012), Ceny 333 (2011) a ceny Dorothea von Stetten Kunstpreiss (2014). Adéla Babanová pracuje především s filmovým médiem. V rámci série projekcí Kina Mockumentu představí svou Historickou trilogii, která vznikla v letech 2013 – 2018. V těchto dokumentárních filmech poutavě zpracovává události z druhé poloviny 20. století. Kombinace dobových záznamů, nebo jejich působivé simulace dokáží znejistit nejednoho znalce moderních československých dějin.  Nejedná se o žánr alternativní historie, spíše o promyšleně rozehranou hru, která má diváka donutit nad předkládanými příběhy a fakty přemýšlet. Zároveň jsou tyto fikční světy v něčem výmluvnější a atraktivnější než historie. Autorka jde za hranice kolektivní paměti a na fragmentech minulosti staví svébytné vyprávění, které patří do světa galerií i filmových sálů.