(A-studio Rubín) Dagmar Fričová - Matthias Naumann: Endemité: příběhy mizení
„Co očekáváte od budoucnosti? – Nejdřív konec lidstva, pak konec kapitalismu…“
Německy hovořící ryba, mudrující pařez, interview s vysychajícím jezerem i koulovačka bez sněhu v magicko-realistické jevištní reflexi klimatické krize.
Archeologické ohledávání naší doby v osobité, tragikomické interpretaci Jany Kozubkové, Terezy Hof a Halky Třešňákové a režii umělecké šéfky A studia Rubín Lucie Ferenzové.
Uváděno ve spolupráci s Kolonie, z.s., německou uměleckou skupinou Futur II Konjunktiv a divadlem Theater unterm Dach.
Po představení následuje diskuse.
REŽIE: LUCIE FERENZOVÁ
AUTORSTVÍ: DAGMAR FRIČOVÁ, MATTHIAS NAUMANN
PŘEKLAD: DAGMAR FRIČOVÁ
DRAMATURGIE: DAGMAR FRIČOVÁ, MATTHIAS NAUMANN, JIŘÍ ONDRA
VÝPRAVA: JANA HAUSKRECHTOVÁ
HUDBA: GERARD LEBIK
UMĚLECKÁ SPOLUPRÁCE: JOHANNES WENZEL
AUDIO-VIZUÁLNÍ SPOLUPRÁCE: MICHAL KINDERNAY
HRAJÍ: JANA KOZUBKOVÁ | TEREZA HOF | HALKA TŘEŠŇÁKOVÁ
Na břehu jezera se vynoří nahý muž a tvrdí, že klimatickou změnu vypočítal už před dvěma sty lety. Rodina jede do hor na lyžovačku, protože „tradice je tradice“, i když není sníh a svahy se musí zasněžovat. Dívka uteče do lesa a mluví s živými pařezy… Inscenace Endemité: příběhy mizení představuje příběhy několika rychle a výrazně se měnících míst. Termín endemit označuje „organismus, který vznikl a je rozšířen jen na určitém území a nikde jinde se nevyskytuje“. Vlivem změny klimatu se ale křehká rovnováha v přírodě narušila.
„Stačí, že zmizí jedna věc, a následně se rozpadnou celá společenství. Mizí vztah k prostředí i vztahy mezi lidmi,“ soudí v rozhovoru pro Deník N herečka Tereza Hof, kterou v inscenaci doplňují performerka Halka Třešňáková a písničkářka Jana Kozubková.
Inscenace akcentuje mezigenerační dialog, který nabírá až magickou rovinu – potkávají se tu totiž prapředci se svými vnuky a současní mladiství hovoří s budoucími potomky. Divadelní text napsala dramatička Dagmar Fričová společně s německým autorem Matthiasem Naumannem. Dvě různé inscenační podoby mu pak vtiskli Lucie Ferenzová (v pražském A studiu Rubín) a Johannes Wenzel (v berlínském Theater unterm Dach).
Lucie Ferenzová (1981) patří k pravidelným hostkám Divadelní Flory. Dosud zde představila tři režie – One Night Stand/Up! (A studio Rubín), Pravidla úklidu (koprodukce Divadlo na cucky) a Na první pohled (Švandovo divadlo). Už během studia bohemistiky na FF UK a dramaturgie a režie na DAMU spolupracovala s Divadlem Komedie a s Divadlem Na zábradlí, na jehož inscenacích se dramaturgicky podílela a kde vedla alternativní prostor Eliadova knihovna.
Jako kmenová režisérka A studia Rubín – které nyní umělecky vede – si Ferenzová získala renomé svými adaptacemi zahraničních bestsellerů jako Klaunovy názory Heinricha Bölla či Osobní Fudži podle Murakamiho Norského dřeva, i českých prozaických prvotin Jezero (Bianca Bellová) a Smrtholka (Lucie Faulerová). Založila sdružení Kolonie, které se zaměřuje na současnou sociální, politickou a kulturní problematiku a pohybuje se na pomezí fyzického, hudebního a činoherního divadla.
Lucie Ferenzová směřuje k neokázalým, zato mnohovrstevnatým komorním inscenacím s prvky fyzického divadla, jejichž síla tkví především v důsledné dramaturgické přípravě, díky které nazírá téma z více perspektiv a zprostředkovává publiku nové, mnohdy netušené kontexty. V autorských projektech tíhne k sociálně-kritickým tématům – ať už to byl environmentální žal v projektu Propast či exploatace pracovní síly v kabaretu Pravidla úklidu.
Zatím posledním počinem Lucie Ferenzové byla vůbec první česká dramatizace Gombrowiczova groteskního románu o dospívání Ferdydurke (červen 2025, MeetFactory).
Věnuje se také tvorbě pro děti – vydala sbírku básní Hú is hú (2023), knihu povídek Neskutečná skutečnost (2024) a pro Divadlo Polárka adaptovala příběh Gorila a já (2023) do podoby punkového muzikálu.