Proč se nová výstava jmenuje Steklíkova harakiri?

Samotný název výstavy by nepoučeného návštěvníka mohl zavádějícím způsobem odkazovat na zvyk japonských bojovníků páchat rituální sebevraždu. Nic není vzdálenější skutečnosti. Bez kurátorské nápovědy by však název nerozklíčoval ani velmi pozorný návštěvník.

Klíčový je v tomto ohledu opavský Dům umění s přilehlým bývalým kostelem, vinárnou a členitými historickými výstavními prostory, které sloužily od začátku třetího tisíciletí k představování různých poloh a podob aktuálního umění. „Ve zdejší vinárně U Přemka nabízeli kromě dobrého piva také původní likér Harakiri, jehož svébytně veršovaný propagační plakát visel v prostoru vinárny,“ vysvětluje kurátor Martin Klimeš, který v Domě umění v letech 2001 až 2008 připravil Janu Steklíkovi pět výstav a další čtyři v Opavě a okolí až do umělcova úmrtí v roce 2017. „Recept na Harakiri si nechal patentovat Vladimír Burda, prapředek tehdejšího majitele vinárny. Shoda jmen tvůrce bylinkového likéru se známým experimentálním básníkem a uměleckým teoretikem byla také jedním z důvodů, proč se prodej tohoto pití v období příprav výstav Jana Steklíka uskutečňoval v míře vyšší než průměrné,“ odhaluje tajemství názvu výstavy Martin Klimeš.

Nová výstava vykresluje Jana Steklíka nejen jako umělce, ale poukazuje také na jeho společenskou roli v umělecké komunitě. Kromě výběru the best of Steklík navíc předkládá také the almost forgotten by Steklík a upozorňuje tak na méně známá či téměř zapomenutá díla, která se nedostala do uměleckých sbírek a zachovala se pouze na dokumentačních fotografiích v archivech výstavních institucí. Zároveň připomíná tvůrčí vztah s Martinem Klimešem, který se s umělcovým životem pojil a který dal vzniknout celé řadě někdy pečlivě promyšlených, častěji však spontánních či improvizovaných situací a realizací.