TISKOVÁ ZPRÁVA | 28. 2. 2019

TISKOVÁ ZPRÁVA | 28. 2. 2019

VÝSTAVA | Místo činu: Pécsi Mühely.  Maďarské akční umění ze sbírek Balázse Szluky a Muzea umění Olomouc
VERNISÁŽ | 28. 2. 2019 v 18.30
TRVÁNÍ DO | 2. 6. 2019
MÍSTO | Muzeum moderního umění – Kabinet, Salon
KONCEPCE A KURÁTOŘI VÝSTAVY | Štěpánka Bieleszová, Ladislav Daněk
TEXTY | Štěpánka Bieleszová, Ladislav Daněk
PŘEKLAD | Tomáš Havlíček
FOTOGRAFIE | Zdeněk Sodoma, Gábor S. Horváth
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ |Petr Oulehla
GRAFICKÝ DESIGN | Vladimír Vaca
INSTALACE | Jan Kutra, Vlastimil Sedláček, Filip Šindelář

Více než stovku děl pěti členů maďarské skupiny neo-avantgardních umělců Pécsi Műhely představí od 28. února nová výstava v Muzeu umění Olomouc. Návštěvníci se mohou těšit na fotografickou dokumentaci akčního umění, která zahrnuje osobní performance i skupinové projekty a happeningy. 

Pécsi Műhely – ve volnějším překladu Péčská či přesněji Pětikostelecká dílna – působila v Pécsi v letech 1969–1981. Tito umělci se záměrně vyhýbali prvoplánové kritice komunistického režimu. „S využitím performativního umění a za pomocí fotografie i filmu se snažili vzkřísit a novým vizuálním jazykem interpretovat modernistické směry utlumené v Maďarsku světovými válkami i krvavou revolucí v roce 1956. Prahli po poznání nových evropských trendů. Vytvořili tvůrčí prostor, kde mohli experimentovat a realizovat své koncepty,“ vysvětluje spoluautorka výstavy Štěpánka Bieleszová. „Samozřejmě vnímali soudobou společenskou a politickou situaci. Proto se také seskupili v ,pracovní kolektiv‘ a svými uměleckými akcemi parafrázovali komunistickou stranou organizovaný společenský život a propagandu.“ 

Dobovou atmosféru výstavy dotvoří objekty Karoly Halásze a také záznamy akcí přepsané z dobových videokazet. „Kromě Károly Halásze představíme díla Ference Ficzeka, Károly Kismányokyho, Sándora Pinczehelyiho a Kálmána Szijártó, tedy celou Péčskou dílnu,“ vyjmenovává spoluautor výstavy Ladislav Daněk.

Skupina Pécsi Műhely odvodila svůj název částečně z dílny, která ve městě pracovala v 19. století na rekonstrukci katedrály, zčásti pak jméno vyjadřovalo obdiv k fenoménu Bauhausu, uměleckého učiliště, na kterém vyučovala anebo studovala řada maďarských avantgardních umělců. Členy dílny také spojuje péčská Střední umělecká škola, která sehrála zásadní roli v oblasti výchovy maďarského uměleckého dorostu. „Klíčovou roli pro Pécsi Mühely měl malíř Ferenc Lantos, který v ateliéru užitého umění vychoval budoucí členy této umělecké skupiny a také například Tamáse Aknaie, pozdějšího historika umění,“ připomíná Daněk.

Činnost maďarské umělecké skupiny sledovali také jejich kolegové na Slovensku, v Česku i Polsku a není vyloučené, že se jimi nechali inspirovat. „Víme, že v oblasti akčního umění hlavní představitelé v té které zemi o sobě vzájemně věděli. Bylo to dáno i tím, že dokumentace akcí si například vzájemně posílali korespondenčně. Bez nadsázky tedy můžeme říct, že výstava je významným podnětem k pochopení hlubších vzájemných středoevropských souvislostí v oblasti akčního umění,“ doplňuje Ladislav Daněk. 

Výstava Místo činu: Pécsi Műhely, která má v České republice premiéru, navazuje na přehlídku českého, moravského a slezského akčního umění ze sbírky Muzea umění Olomouc, která se pod názvem Okamžité chrámy uskutečnila ve stejných prostorách Kabinetu a Salonu v předminulém roce.

Katalog

K výstavě vyšel 112 stránkový česko-anglický katalog s bohatou obrazovou dokumentací, který zasazuje maďarské akční umění i působení skupiny Pécsi Mühely do širšího společensko-kulturního kontextu. Součástí publikace je také rozhovor s jedním ze dvou žijících členů Péčské dílny Sándorem Pinczehelyim a sběratelem akčního umění Balázsem Szlukou.