AKTUALITA | 10. 7. 2019 

Návštěva v galerii je většinou největší pastvou pro oči, ale umělecké dílo lze vnímat i dalšími smysly, například čichem. Právě takový zážitek zprostředkují lektoři edukačního oddělení návštěvníkům výstavy Za chrám, město a vlast. Mezi vystavenými exponáty a obrazy najdou ve všech čtyřech místnostech Galerie Arcidiecézního muzea Olomouc malé pyramidy naplněné vůní a také drobnou kapličku, kde je pohltí barva. Druhá, již mnohem větší kaple, na ně bude čekat v prostoru Salónku prvního patra muzea. 

Malé čtyřstěny jsou na výstavě umístěny vedle exponátů z toho důvodu, aby návštěvníky nalákaly vůní, která odpovídá námětu obrazu. Po přičichnutí získá další podnět k tomu, jak vnímat umělecký artefakt. 

„Vůně jsou totiž nedílnou součástí našeho prožitku, mohou ovlivňovat naši náladu, tvořivost, zvyšují pozornost a dokonce ovlivňují naši schopnost se učit. To díky vůním si pamatujeme důležité okamžiky našeho života. Esence, aroma, vůně i zápach zaznamenává část mozku zvaná hipokampus, latinsky hippocampus, která je uložená ve středu spánkového laloku a je zodpovědná za ovládání lidských emocí a zpracovávání paměťových procesů i jejich ukládání do dlouhodobé paměti,“ vysvětluje lektorka Hana Lamatová.

Pro návštěvníky jsou připraveny také dvě kaple. I ty se zaměřují na jejich smysly. Tentokrát ale ne na čich ale zrak. V tichém prostoru se budou intenzivně potýkat s barvou. „Německý filozof a teolog Romano Guardini tvrdil, že lidé ztratili schopnost vcítit se do uměleckého díla již v polovině 20. století. Ve stejné době americký abstraktní malíř Mark Rothko, proslulý svými naléhavě barevnými obrazy, po svých divácích vyžadoval, aby se na jeho díla dívali z blízkosti asi 45 cm a nechali tak na sebe barvu silně působit. Dle jeho slov se tak setkávali s něčím, čemu nerozuměli a to je mělo pohltit. Jinými slovy, donutil je svým dílem ke vcítění se do obrazu. Stejný moment chceme zprostředkovat i my našim návštěvníkům. Na výstavě plné vizuálních podnětů budete mít díky kapličce i kapli v patře možnost se na chvilku zastavit, usebrat se a proniknout do světa uměleckého díla. Pohltí vás barevný prostor a klid, abyste mohli otevřít vaši mysl novým prožitkům,“ láká Lamatová.

Purpurová kaplička

Purpurová je velmi cennou barvou, a proto byla vždy odznakem panovnické moci jako symbol hrdosti, vznešenosti a majestátu. Návštěvníci výstavy se s ní setkají v kapličce přímo v Galerii Arcidiecézního muzea. Už proces jejího získávání byl nákladný a složitý. Vyráběla se totiž ze žláz mořského plže a pro pouhý jeden gram barviva bylo zapotřebí 10 000 malých tvorů. Ovšem takovým množství byla obarvena látka zhruba o velikosti kapesníku. Její mimořádný význam byl podtržen i další vynikající vlastností a tou je její světlostálost. „Ta jí v symbolickém smyslu propůjčuje až magickou moc nad člověkem. Má přinášet štěstí a povzbuzovat víru. Odívají se do ní osoby při tradičních církevních anebo oficiálních státních událostech, aby se prezentovali jako osoby s nejlepším možným vlivem, šířící kolem sebe povzbuzení a optimismus. Králové bývali korunováni v purpurovém plášti i nejvyšší soudcové měli purpurové taláry. V církevní hierarchii na sebe purpurový šat berou biskupové a preláti a rovněž kardinálové měli svůj kardinálský purpur,“ vysvětluje Hana Lamatová

Modrý salónek

Nákladná a složitá na výrobu je i modrá barva, se kterou se návštěvník setká v kapli umístěné v Salónku prvního patra muzea. V minulosti se vyráběla z nesmírně drahého pigmentu – ultramarínu. Ten se získával z tmavomodrého a netransparentního polodrahokamu lapis lazuli, který pocházel z orientu. Barva z toho důvodu symbolizovala moc a bohatství a byla spojená především s božskou sférou, na rozdíl od světské purpurové. Ovšem již od druhé třetiny 19. století se tato barva začala vyrábět synteticky.

„Modrou barvu naleznete v křesťanském umění především na šatech Panny Marie jako královny nebes. Setkat se můžete rovněž s barevnou kombinací modré se zlatou, která symbolizuje hvězdné nebe. Mariino spodní roucho bývá v sochařství a malířství často zobrazováno jako červené a její plášť modrý na znamení toho, že lidská a pozemská podstata Panny Mariina byla překryta oduševnělou nebeskou modří,“ objasňuje symboliku barev Lamatová.

„Modrá barva je nejoblíbenější barvou necelé poloviny světové populace a z psychologického hlediska ji dávají přednost citliví a introvertní jedinci, kteří uznávají spíše tradiční hodnoty, touží po klidu, bezpečí a odpočinku. Je to ideální barva k rozjímání a toulání se v dálkách myšlenek,“ dodává.