AKTUALITA | 15. 11. 2018
1896: Narodil se 1. srpna ve Skutči
1908: Od otce dostal první fotoaparát
1920: Začal se intenzivně věnovat fotografické tvorbě.
1923: Vytvořil první avantgardní díla, především zátiší ovlivněná kubismem, novou věcností a abstrakcí
1927: Vznikla první díla z cyklu Abstraktní foto patřící k vrcholům Funkeho tvorby
1931: 1. září se stal externím učitelem fotografie na Učňovské škole a Škole uměleckých řemesel v Bratislavě
1932: Zúčastnil se významné výstavy Moderní duch ve fotografii (The Modem Spirit in Photography) organizované Královskou fotografickou společností ve Velké Británii
1933: Výnosem ministerstva školství se stal externím učitelem v kurzu reklamní fotografie na Státní grafické škole v Praze
1935: Oženil se s dlouholetou přítelkyní z Kolína Annou Kellerovou
1937: Poprvé fotografoval na Podkarpatské Rusi; zúčastnil se Výstavy československé avantgardy, pořádané Burianovým divadlem D 37
1939: Společně s přítelem Eugenem Wiškovským začal od podzimu intenzivně spolupracovat s časopisem Fotografický obzor
1945: 22. března tragicky umírá poté, co nemohl být operován se zánětem pobřišnice kvůli
bombardování Prahy
Jeho fotografie mají ve svých sbírkách Muzeum moderního umění v New Yorku, Pompidouvo centrum v Paříži nebo Tokijské muzeum fotografického umění. Jaromír Funke (1896-1945) začínal se snímky městské krajiny a postupně se propracoval vedle Františka Drtikola či Josefa Sudka mezi zásadní osobnosti meziválečné avantgardy. Výstava v olomouckém Muzeu moderního umění představí od 15. listopadu nejvýznamnější část Funkeho tvorby.
„Výhradně jsme se zaměřili na jeho avantgardní fotografie, jež originálně a progresivně rozvíjely inspirativní podněty kubismu, abstrakce, nové věcnosti, konstruktivismu a surrealismu,“ říká autor výstavy Vladimír Birgus. Většinu vystavených děl tvoří vzácné dobové originály nejslavnějších děl, ale jsou zde rovněž práce málo známé i dosud nikdy nepublikované, což umožnila spolupráce s Funkeho dcerou Miloslavou Rupešovou.
Důležitým momentem ve Funkeho životě bylo setkání s Josefem Sudkem začátkem 20. let, se kterým od té doby udržoval blízké přátelství a na jehož pozvání vstoupil v březnu 1924 do Fotoklubu Praha. Jenže kvůli ostré kritice souboru fotografií jednoho mimopražského fotoklubu byl společně s Adolfem Schneebergerem a právě Josefem Sudkem již po čtyřech měsících z klubu vyloučen.
Ještě koncem téhož roku založili vlastní Českou fotografickou společnost. Koncentrovali se zde progresivněji orientovaní mladí umělci, jejichž cílem bylo vymanit se z vlivu grafiky a používat čistě fotografické procesy.
Abstraktní foto
První avantgardní díla ovlivněná kubismem, novou věcností, konstruktivismem a abstrakcí vytvořil Funke v roce 1923. Často se jednalo o jednoduchá zátiší s obyčejnými, mnohdy zdánlivě nefotogenickými předměty. S osmnácti fotografiemi se zúčastnil I. výstavy Svazu českých klubů fotografů amatérů v Praze a v následujícím roce poprvé vystavoval také na mezinárodních fotosalonech v Paříži a v Torontu. Salony obesílal až do začátku 30. let, jeho práce byly vystaveny například v Londýně, Liverpoolu, Turíně, Stockholmu, Zaragoze, Bruselu, Varšavě, Ottawě, New Yorku, Tokiu, Vídni a dalších městech.
Některé fotografie z 20. let patří i v mezinárodním kontextu k nejradikálnějším příkladům abstraktních tendencí s originálně zpracovanými motivy světla, světelných obrazů a průsvitnosti. V roce 1927 vytváří první díla z cyklu Abstraktní foto, patřící k vrcholům jeho tvorby, a tento cyklus rozvíjí až do roku 1929. Navazuje v něm na starší zátiší se skleněnými tabulemi, lahvemi nebo žárovkami, v nichž postupně hrály hlavní roli vržené stíny. V tomto souboru ještě intenzivněji rozvíjí téma světla, průsvitnosti a světelných odrazů.
O tom, jak svět přijímá Funkeho fotografie, vypovídá nejen zastoupení ve světových galeriích, ale i jejich prodejní cena. Například aukční dům Sotheby’s vydražil v New Yorku před sedmi lety kompozici ze zmíněné série Abstraktní foto za 350 500 dolarů, což bylo tehdy v přepočtu více než 6 milionů korun.
