AKTUALITA: 10 06 2022

Výběr skvostně vyšívaných bohoslužebných oděvů a zlatnicky zpracované liturgické nádoby ze 17. až 19. století, na nichž je promyšlený výběr rostlinných a květinových motivů, naplněných hlubokou duchovní symbolikou, to vše vám už dnes během Noci kostelů (18:00 – 23:00) nabídne v kryptě olomoucké katedrály výstava Květy trpělivosti.

„Instalaci doplňují také ukázky mariánských devočních obrazů s květinovými kompozicemi a tisky dobových herbářů, jejichž věrné ilustrace mohly obdobně jako specializované grafické vzorníky umělcům a řemeslníkům zprostředkovávat konkrétní podobu jednotlivých rostlin,“ říká spoluautorka výstavy Helena Zápalková z olomouckého Muzea umění, které výstavu připravilo ve spolupráci s Cyrilometodějskou fakultou Univerzity Palackého a Římskokatolickou farností sv. Václava v Olomouci.

Mezi jeden z ikonograficky nejzajímavějších exponátů výstavy pak patří kasule, jejíž autorství je připisováno habsburské panovnici Marii Terezii (1717–1780), která roucho vytvořila pravděpodobně spolu s řeholnicemi z vyšívačské dílny Institutu anglických panen v dolnorakouském Sankt Pöltenu. 

Střed dorzální strany tvoří výšivka habsburského milostného kříže z vídeňského Hofburgu. Jde o tzv. mluvící kříž císaře Ferdinanda, který odkazuje k události ze samého počátku třicetileté války. Když 5. června 1619 Ferdinanda II. oblehli rakouské protestantské stavy a on se v úzkostech modlil před křížem, Kristus mu poskytl duchovní útěchu, a promluvil k němu se slovy: „Non te deseram Ferdinande“ (Nikdy tě neopustím, Ferdinande). Kříž i nápis se pak v době konfesionalizace staly součástí oficiálních habsburských legend a právě tato slova jsou také vyšita pod křížem na kasuli, ve středním poli rakouského znaku a na stuze pod ním. 

„Přímý vztah k panovnické rodině má však i samotná květinová výzdoba, ve které se uplatňují růže a modré svlačce. Dvojice růží u habsburského znaku představuje manželský rodičovský pár, tj. samu Marii Terezii a Františka Štěpána Lotrinského. Dvanáct růží aranžovaných do kytice nad nimi symbolizují jejich tehdy žijící děti, zatímco čtyři růžičky pod křížem jsou děti zemřelé. Jména na nápisových páskách byla připojena druhotně a jde o další, předčasně zemřelé dcery císařského páru – Johanu Gabrielu a Marii Josefu. Růže, se kterou se pojí množství symbolických významů, zde pravděpodobně odkazuje také k modlitbě růžence. Krátká doba kvetení modrého svlačce a jeho křehkost pak předurčila tuto rostlinu k symbolickému vyjádření zranitelnosti a nesnadnosti údělu člověka,“ doplňuje Zápalková.

 Marie Terezie a řeholnice institutu Anglických panen v Sankt-Pölten
Votivní tereziánská kasule s vyobrazením „Ferdinandova mluvícího kříže“,
štola a manipul Vídeň, kolem 1770