Jindřich Štreit převzal cenu Czech Press Photo za celoživotní dílo

Ve chvíli, kdy Josef Koudelka na 30. ročníku soutěže Czech Press Photo předával cenu Jindřichu Štreitovi, diváci poděkovali oběma ikonám české i světové fotografie potleskem ve stoje. „Bylo to velkolepé setkání s lidmi, kteří podporují fotografii a snaží se, aby nestagnovala. Moc mě toto ocenění potěšilo, jeden z radostných okamžiků mého života,“ popsal Štreit své pocity druhý den po předávání. Zmínil také, že musel pár dní udržet ocenění v tajnosti. „Věděl jsem to asi týden dopředu a slíbil jsem, že to nikomu neřeknu. Pro mnoho lidí to tak bylo skutečně překvapení. Třeba moje sestra, která se mnou byla v sále, zažila lehký šok.“

Jindřich Štreit patří mezi nejvýznamnější české fotografy. Svou tvorbu zaměřil dokumentaci venkovského života v období skomírajícího komunismu, později se tematicky zaměřil na lidi žijící na okraji. Ať už to byli lidé bez domova (Kde domov můj), vězni či handicapovaní (Brána naděje, Cesta ke svobodě). Také vytvořil několik cyklů v zahraničí. Jeho práce jsou zastoupeny v mnoha významných světových institucích (Victoria & Albert Museum, London, International Centrer of Photography, New York, The Museum of Modern Art, New York, The National Gallery of Art, Washington, Tokyo Metropolitan Museum of Photography a mnoha dalších).

„Štreit je světově uznávaným dokumentaristou a pedagogem, který se zapsal do dějin evropské fotografie koncem sedmdesátých let 20. století ojedinělým souborem fotografií o zapomenutých moravských vesnicích. Fotografický cyklus, který pojmenoval prostě Vesnice je svět, vznikal nepřetržitě od roku 1978 až do nedávné současnosti v prostředí bývalých Sudet a je barvitou ilustrací života ve zdevastovaném moravském pohraničí,“ vysvětluje Štěpánka Bieleszová, kurátorka sbírky fotografie Muzea umění Olomouc. „Podobně jako jinému věhlasnému fotografovi Josefu Sudkovi stačil pohled z okna ateliéru, aby vytvořil fotografie, které nadchly diváky po celém světě, i Štreit nás svými fotografiemi přesvědčil o tom, že velké téma není třeba hledat daleko. A že pro autora není rozhodující, čím je a kde žije. A že jeho fotografie nejsou lokální, naopak všeobecně a lidsky srozumitelné,” doplnila Štěpánka Bieleszová.