Jak vznikaly tváře olomouckých Přemyslovců
Ze sakristie olomouckého kostela sv. Štěpána Prvomučedníka při Klášterním Hradisku byla v rámci archeologického výzkumu v roce 2018 vyzvednuta dvoudílná ostatková schrána, v níž se podle tradice a písemných pramenů měly nacházet kosterní ostatky několika významných moravských středověkých osobností. Při antropologickém studiu kosterního materiálu se podařilo určit, že jde o ostatky sedmi lidí. Následné analýzy DNA, radiokarbonové datování a podrobné antropologické zkoumání umožnilo šest z nich ztotožnit s konkrétními historickými osobnostmi. Podrobného průzkumu a antropologického posouzení nálezu se ujali experti z Antropologického oddělení Národního muzea v Praze. U tří jedinců z kosterního souboru jsou tři lebky v takové míře zachování, která umožnila provedení forenzní rekonstrukci obličeje.
Práce na přiblížení tváří tzv. olomouckých Přemyslovců se ujal mezinárodní tým odborníků vedený brazilským specialistou Cicerem Moraesem. Lebky podrobené forenznímu zkoumání náleží podle antropologického výzkumu, výsledkům analýz DNA, radiokarbonového datování a kritického porovnání těchto dat s historickými prameny kněžně Eufémii Uherské (manželce Oty I.), dále kněžně Durancii (manželce Oty III.) a v posledním případě muži, který byl jedním ze synů Oty III. Nemáme dost indicií k tomu, abychom mohli rozhodnout, zda jde o Vladimíra, nebo Břetislava.
Všechny tři lebky byly naskenovány, čímž vznikla jejich přesná a detailní digitální kopie. K tomu posloužila tzv. fotogrammetrie, což je univerzální a zcela neinvazivní metoda pro rekonstrukci tvarů, měření rozměrů a určování polohy předmětů, které jsou zobrazeny na fotografiích.
Modely lebek pak umožnily díky forenznímu vyšetřování a digitálnímu sochařství přiblížit obličej všech 3 jedinců. Forenzní rekonstrukce obličeje, nebo také forenzní aproximace obličeje, je pomocná rozpoznávací technika, která rekonstruuje/aproximuje obličej jednotlivce z dochované lebky a používá se v případech, kdy je málo jiných informací, jež by vedly k identifikaci konkrétního jedince. Velmi často tak tato technika nachází uplatnění v kriminalistice, konkrétně při potřebě rychlé identifikace obětí násilných trestných činů. V poslední době je stále častěji využívána i pro přiblížení podoby nejrůznějších historických osobností. Historie a především pak velcí panovníci, vojevůdci a světci díky možnostem moderních forenzních věd doslova ožívají před našima očima. Tím se stávají obory historické a archeologie mnohem srozumitelnější a atraktivnější pro širokou veřejnost. Je totiž velký rozdíl číst nějaké jméno v učebnici dějepisu, nebo koukat do očí onoho konkrétního člověka na realistické podobence.
Při práci s kosterním materiálem z Hradiska bylo využito nejnovějšího postupu forenzní rekonstrukce podle lebky, nazvaného “strukturální aproximace”. Metoda vznikla při studiu a rekonstrukci tváře sv. Ludmily a je založena na statistické analýze tomografických skenů živých lidí a digitálních modelů lebek z archeologických výzkumů po celém světě. Dnes je metoda využívána v kriminalistice, ale i v medicíně. Metrické závislosti v obličejové části lidské lebky a také mezi kostí a měkkými tkáněmi člověka, definované právě strukturální aproximací, dnes využívají specialisté v kriminalistice i v medicíně.
Práce na přiblížení tváří tzv. olomouckých Přemyslovců se ujal mezinárodní tým odborníků vedený brazilským specialistou Cicerem Moraesem. Lebky podrobené forenznímu zkoumání náleží podle antropologického výzkumu, výsledkům analýz DNA, radiokarbonového datování a kritického porovnání těchto dat s historickými prameny kněžně Eufémii Uherské (manželce Oty I.), dále kněžně Durancii (manželce Oty III.) a v posledním případě muži, který byl jedním ze synů Oty III. Nemáme dost indicií k tomu, abychom mohli rozhodnout, zda jde o Vladimíra, nebo Břetislava.
Všechny tři lebky byly naskenovány, čímž vznikla jejich přesná a detailní digitální kopie. K tomu posloužila tzv. fotogrammetrie, což je univerzální a zcela neinvazivní metoda pro rekonstrukci tvarů, měření rozměrů a určování polohy předmětů, které jsou zobrazeny na fotografiích.
Modely lebek pak umožnily díky forenznímu vyšetřování a digitálnímu sochařství přiblížit obličej všech 3 jedinců. Forenzní rekonstrukce obličeje, nebo také forenzní aproximace obličeje, je pomocná rozpoznávací technika, která rekonstruuje/aproximuje obličej jednotlivce z dochované lebky a používá se v případech, kdy je málo jiných informací, jež by vedly k identifikaci konkrétního jedince. Velmi často tak tato technika nachází uplatnění v kriminalistice, konkrétně při potřebě rychlé identifikace obětí násilných trestných činů. V poslední době je stále častěji využívána i pro přiblížení podoby nejrůznějších historických osobností. Historie a především pak velcí panovníci, vojevůdci a světci díky možnostem moderních forenzních věd doslova ožívají před našima očima. Tím se stávají obory historické a archeologie mnohem srozumitelnější a atraktivnější pro širokou veřejnost. Je totiž velký rozdíl číst nějaké jméno v učebnici dějepisu, nebo koukat do očí onoho konkrétního člověka na realistické podobence.
Při práci s kosterním materiálem z Hradiska bylo využito nejnovějšího postupu forenzní rekonstrukce podle lebky, nazvaného “strukturální aproximace”. Metoda vznikla při studiu a rekonstrukci tváře sv. Ludmily a je založena na statistické analýze tomografických skenů živých lidí a digitálních modelů lebek z archeologických výzkumů po celém světě. Dnes je metoda využívána v kriminalistice, ale i v medicíně. Metrické závislosti v obličejové části lidské lebky a také mezi kostí a měkkými tkáněmi člověka, definované právě strukturální aproximací, dnes využívají specialisté v kriminalistice i v medicíně.
- Česko-brazilský tým, který provedl aproximace obličejů olomouckých Přemyslovců: Cicero Moraes, Matěj Šindelář, Jan Frolík, Martin Frouz, Jiří Šindelář, Simona Jemelková.
- EUFÉMIE UHERSKÁ (zemřela 1111) – kněžna, manželka Přemyslovce Oty I. Olomouckého. Většina historiků se domnívá, že byla uherskou princeznou, dcerou uherského krále Bély I. a Richenzy Polské
- DURANCIE (zemřela po r. 1160) – kněžna, původně ruská šlechtična a manželka olomouckého Přemyslovce Oty III. Dětleba. Rodiči Durancie byli pravděpodobně Mstislav I. Kyjevský a jeho druhá žena neznámého jména z Novgorodu.
- Česko-brazilský tým, který provedl aproximace obličejů olomouckých Přemyslovců: Cicero Moraes, Matěj Šindelář, Jan Frolík, Martin Frouz, Jiří Šindelář, Simona Jemelková.
- EUFÉMIE UHERSKÁ (zemřela 1111) – kněžna, manželka Přemyslovce Oty I. Olomouckého. Většina historiků se domnívá, že byla uherskou princeznou, dcerou uherského krále Bély I. a Richenzy Polské
- DURANCIE (zemřela po r. 1160) – kněžna, původně ruská šlechtična a manželka olomouckého Přemyslovce Oty III. Dětleba. Rodiči Durancie byli pravděpodobně Mstislav I. Kyjevský a jeho druhá žena neznámého jména z Novgorodu.
To, co bylo definováno při studiu kostí sv. Ludmily i olomouckých Přemyslovců dnes pomáhá živým pacientům na operačních sálech nemocnic po celém světě. Forenzní zkoumání a aproximace obličeje tří členů knížecí rodiny z Olomouce proběhlo díky počítačovému programu OrtogOnBlender. Programu, který je od dubna 2024 zdarma (Open Source software) a s plnou českou podporou dostupný všem zájemcům o 3D dokumentaci i lékařům v ČR.
Výsledné přiblížení tváře je prezentováno ve dvou variantách. V prvním případě jde o plně objektivní vyobrazení podle forenzních vědeckých postupů bez drobných obličejových detailů, o nichž nic konkrétního nevíme. Proto je jen šedém provedení, se zavřenýma očima a bez vlasů. Druhý přístup již ukazuje plnohodnotný obličej v barvě, doplněný o řadu spekulativních detailů (jako je barva očí, barva vlasů, účes apod.). Tato poslední etapa rekonstrukce obličejů je již z velké části uměleckým vkladem. Z výzkumu ani z písemných pramenů nemáme totiž žádné informace o barvě očí, barvě vlasů, délce vlasů, účesu a přesném odstínu pleti. Tyto spekulativní doplňky vzešly z mezioborové diskuze všech zainteresovaných odborníků (antropologů, archeologů a historiků).
Autorem textu je JIŘÍ ŠINDELÁŘ, sdružení Naše historie