Designový kiosek pro trafikantky z šedesátek dobyl umělecký svět
Původně vznikl, aby se v něm mohly prodávat noviny, cigarety, jídlo, pití či vstupenky. Prodejní kiosek K67 slovinského architekta Saši Mächtiga měl zkrátka sloužit v každodenním městském provozu. Pestré barvy, snadná údržba a vysoká variabilita vedla k tomu, že rychle překročil hranice tehdejší Jugoslávie a dostal se do Polska, Japonska, Keni, Indonésie či na Nový Zéland. Jenže produkt pro nejběžnější konzumní užívání se díky atraktivnímu designu stal také ikonickým výstavním kusem, který je například ve sbírkách Muzea moderního umění v New Yorku.
Spatřit jej můžete i v Muzeu umění Olomouc, kde legendární sklolaminátový kiosek K67 využil jako svéráznou časovou schránku polský umělec Robert Kuśmirowski (1973) v rámci letošního Trienále SEFO 2024. V rozloženém kiosku vytvořil prostřednictvím objektů a věcí z ještě staršího období působivou instalaci pokoušející se reflektovat pomíjivost doby a lidskou nostalgii po minulosti.
Z ulice až do muzea
Slovinský designér a architekt Saša Mächtig (1941) vymyslel kiosek v roce 1966 vlastně náhodou, když mimochodem vyslechl v lublaňské kavárně rozhovor úředníků o tom, že by ve městě potřebovali nové prodejní stánky. Když šly o rok později do výroby, jejich autor zcela jistě netušil, že se K67 stane nejen celosvětovým hitem stánkových prodejců, ale dokonce i součástí sbírek různých muzeí.
Základní barvou byla zářivě červená, ale objevovaly se žluté, zelené… Kiosek se mohl sestavovat a spojovat podle potřeby a nabízel tak množství variací. Používal se jako trafika, zázemí pro stavbaře, stánek se zmrzlinou nebo pokladna na jízdenky na lyžařský vlek. Tato univerzálnost byla základem jeho globálního úspěchu. Celkem se ho vyrobilo více než 7000 kusů.
Kiosek na cestách
Robert Kuśmirowski kiosky znal ze svého dětství. Když zjistil, že jeden z nich se podařilo zachránit ve slovenské Žilině, rozhodl se z něj vytvořit základ pro instalaci s názvem Past future anabáze v Trojlodí Muzea umění Olomouc. Kiosek K67, který v Žilině sloužil jako zázemí obchůdku s ovocem a zeleninou pana Lokaje, se vydal na složitou a nebezpečnou cestu do Olomouce. Vzhledem k jeho technickému stavu a věkovitosti nebylo vůbec jisté, že se přesun podaří a z kiosku se stane základ výstavní instalace pro Trienále SEFO 2024.
Všechno dobře dopadlo, a tak mohl Kuśmirowski rozložit ikonický prodejní stánek do prostoru Trojlodí a naplnit jej věcmi, které jsou o dekády starší než samotné dílo. Umělec tak spojil futuristický vzhled kiosku, který v době svého vzniku hleděl do budoucnosti, s nostalgickým ohledem na pomíjivost ikonických objektů dob předchozích.
Muzeu umění Olomouc se podařilo získat ještě jeden kiosek K67, který je na terase přilehlé k Trojlodí složený do základního modelu. Návštěvníci Trienále SEFO 2024 si tak mohou vyzkoušet, jaké to bylo, když někdo v tomto poněkud klaustrofobním prostoru trávil celou pracovní dobu.