Tisková zpráva | 2. 12. 2015
Arcidiecézní muzeum Olomouc získalo jako první v České republice prestižní označení „Evropské dědictví“ (European Heritage Label). Je jedním z devíti evropských pamětihodností, které v letošním roce získaly titul, oslavující společné evropské ideály, hodnoty a historii. Experti tak ocenili jeho jedinečnost, spočívající v rozsahu výstavních prostor, bohatství sbírek, i záměru prezentovat příběhy, které vypovídají o společně sdílených dějinách.
Ocenění Evropské dědictví vyzdvihuje a upozorňuje na přírodní, podvodní, archeologické, průmyslové nebo městské pamětihodnosti, kulturní krajinu, památná místa, kulturní statky a také nehmotné dědictví, které sehrály významnou úlohu v dějinách Evropy a při budování EU či pomáhají evropským občanům poznávat historii Evropy a EU a společné kulturní dědictví založené na společných hodnotách, jako jsou demokracie a lidská práva. „Cílem označení Evropské dědictví přitom není jen ochrana pamětihodností, ale také zdůraznění jejich celoevropského rozměru a podpora vzdělávacích a propagačních aktivit, které význam společné evropské kultury dokážou předat veřejnosti. Arcidiecézní muzeum Olomouc pořádá umělecké a kulturní programy, vedle výstav organizuje komentované prohlídky, besedy, festivaly, workshopy, semináře a konference a propojuje tak kulturní a uměleckou rovinu s životem muzejní instituce, která představuje církevní sbírky,“ vysvětlila Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu a zároveň předsedkyně české národní poroty.
Výběr kandidátů na označení Evropské dědictví probíhá ve dvou fázích. Na úrovni jednotlivých států nejprve národní poroty složené z odborníků kulturních institucí provedou předvýběr; maximálně dva vybrané uchazeče pak členský stát vyšle do celoevropského kola do Bruselu. Následně panel třinácti nezávislých odborníků, jmenovaných Evropským parlamentem, Evropskou radou, Evropskou komisí a Výborem regionů, provede konečný výběr. Označení Evropské dědictví při tom mohou udělit nejvýše jedné pamětihodnosti z každé země.
Silnou stránkou olomouckého Arcidiecézního muzea, která stála za rozhodnutím národní poroty vyslat ho do boje o titul, je jedinečnost jeho sbírek, vyprávějících příběh o téměř tisícileté duchovní kultuře olomoucké arcidiecéze, ale také bohatá historie místa daná jeho umístěním v areálu olomouckého hradu. „Arcidiecézní muzeum Olomouc je spjato s tisíciletým vývojem místa a expozice, muzejní sbírky a programová část reflektuje právě tuto historii, zároveň je však propojením se současností. Jde tak o silně duchovní místo s průsečíkem proměn architektury, umění a lidského bytí v evropském kontextu,“ vysvětluje přednosti olomouckého oceněného jeden ze členů národní poroty, ředitel Památníku národního písemnictví Zdeněk Freisleben. Do českého národního kola se přihlásilo celkem šest uchazečů, do celoevropského kola vybrala porota složená ze zástupců ministerstva kultury, Národního památkového ústavu, Národního filmového archivu, Památníku národního písemnictví a Národního ústavu lidové kultury kromě Arcidiecézního muzea Olomouc ještě plzeňské Loosovy interiéry.
Pro Muzeum umění Olomouc, jehož je Arcidiecézní muzeum součástí, je označení Evropské dědictví velkou poctou a možností pro intenzivnější využití turistického potenciálu památky. „Titul vnímáme jako potvrzení světové úrovně Arcidiecézního muzea a také jako podporu možností, které samotný objekt a expozice v něm mají. Jsme na tento titul pyšní a věříme, že k nám přivede nové návštěvníky. Současně to ale vnímáme jako velký závazek,“ radoval se z rozhodnutí komise ředitel Michal Soukup.
Označení Evropské dědictví přitom není pro Arcidiecézní muzeum prvním významným evropským oceněním. V roce 2008 bylo za výjimečnou kvalitu muzea i sbírek nominované na prestižní titul Evropské muzeum roku. O rok později získalo nejvýznamnější mezinárodní ocenění v oblasti památkové péče – cenu Evropské unie pro kulturní dědictví Europa Nostra. Tohoto „památkářského Oskara“ získalo muzeum za sérii restaurátorských výstav a doprovodných katalogů, které v letech 2004 až 2008 dokumentovaly obnovu významných památek z fondu starého umění na Moravě.
Jediným nositelem označení Evropské dědictví v České republice bude Arcidiecézní muzeum v Olomouci ještě minimálně dva roky; v další úspěch mohou čeští příznivci památek doufat až v roce 2017, kdy se bude konat další kolo udílení titulů. Agendu ocenění Evropské dědictví administruje pro Českou republiku Národní památkový ústav, národní koordinátorkou je Pavla Hlušičková.
Deset let od otevření si připomeneme v červnu obměnou stálé expozice
Arcidiecézní muzeum Olomouc vzniklo v roce 1998 jako společný projekt státu a církve s cílem navázat na duchovní a kulturní kořeny olomoucké arcidiecéze a vytvořit tak instituci srovnatelnou s obdobně zaměřenými muzei v Evropě. 1. června 2006 bylo slavnostně otevřeno veřejnosti stálou expozicí s názvem Ke slávě a chvále. Tisíc let duchovní kultury na Moravě.
Současné libreto expozice soustřeďuje vystavená díla do dvou základních okruhů, které představují na jedné straně vývojové aspekty umění olomoucké diecéze a na straně druhé fenomén sběratelství olomouckých biskupů a arcibiskupů. Vedle těchto dvou základních linií je expozice doplněna také o menší tematické instalace, např. Klenotnici, Kabinet textilu či Kabinet slonoviny. Vystavená umělecká díla pocházející z převážné části z církevního majetku, pro expozici na kratší či delší dobu zapůjčená, která jsou doplněna významnými sbírkovými předměty z fondu starého umění Muzea umění Olomouc. Expozice byla od svého počátku koncipována jako více či méně proměnlivá. K dílčím obměnám exponátů docházelo v uplynulých letech nejen z důvodů ukončení zápůjční smlouvy, ale také díky postupnému odbornému zpracovávání památkového fondu diecéze.
Desetiletý provoz muzea prověřil jak možnosti prezentace starého umění v historických prostorách, vybavených současným výstavním fundusem, tak jeho edukační potenciál. Získané zkušenosti by měly být zúročeny při přípravě komplexně pojaté obměny dosavadní expozice, kterou chceme zaměřit zejména na větší tematickou provázanost jednotlivých částí, zvýšení atraktivity instalace a její obsahové výpovědi.
Z hlediska skladby exponátů dojde k dílčím, ale o to významnějším změnám, vyvolaným zejména zařazením nových a v několika případech dokonce veřejnosti poprvé prezentovaných děl, např. křídla gotického oltáře z Lubiny, či do nedávné doby neznámá socha Pašijového Krista olomouckého barokního sochaře Ondřeje Zahnera. K otevření nové stálé expozice připravujeme vydání Průvodce expozicí, ve dvojí jazykové mutaci. Samostatnou kapitolu plánovaných změn tvoří edukační pomůcky. Vedle dětského průvodce a kolekce výpravných samoobslužných listů plánujeme mj. vytvoření a vybavení aktivní návštěvnické zóny přímo v 1. patře expozice.