Osobnost Milana Knížáka a Muzeum umění Olomouc

Pohled do výstavy Století relativity II. Vlevo asambláž Milana Knížáka Bez názvu (1964–1979)
Pohled do výstavy Století relativity II. Vlevo asambláž Milana Knížáka Bez názvu (1964–1979)
Muzeum umění Olomouc se v úctě a zármutku připojuje k dlouhé řadě kondolujících rodině pana prof. Milana Knížáka, jehož jedinečný vklad do mezinárodního vývoje experimentálních forem umění již od 60. let minulého století je jednoznačně doložitelný rovněž prostřednictvím řady špičkových děl, které vlastní Muzeum umění Olomouc.

Dlouholetá spolupráce mezi autorem a MUO započala díky vstřícnosti umělce a rovněž jeho vzácné životní partnerky paní Marie Knížákové již v roce 1996, tedy před třiceti lety. Tehdy MUO začalo s autorem jednat o získání jedné z jeho zásadních autorských knih obsahující vedle provokativní, leč velmi působivé, betonové vazby poseté ostrými skleněnými střepy téměř 180 umělcových kreseb a tisků. Předložení Knihy dokumentů (1951–1985) tehdejší nákupní komisi MUO, složené z předních externích odborníků, vyvolalo dlouhou a bouřlivou diskusi… Dnes tato kniha-objekt patří společně s díly např. od Man Raye, Andy Warhola, Sol LeWitta, Edwarda Ruschi či některých členů hnutí Fluxus k zásadním exponátům v mezinárodně koncipované podsbírce autorské knihy MUO.

Po tomto doslova průlomovém nákupu, neboť v té době o Knížákova díla nejevily české sbírkotvorné instituce větší zájem, byly v následujících letech do téže podsbírky získány umělcovy další důležité autorské knihy, dokládající téměř celé spektrum jeho širokých tvůrčích zájmů. Muzeum tak mimo jiné vlastní autorské knihy tematicky zaměřené například na jeho provokativní návrhy oděvů, jejichž realizace spojené s komorními módními přehlídkami vzbuzovaly už v druhé polovině 80. let značný odborný ohlas v „nepřátelském zahraničí“, zejména v západním Německu.

V postupném vytváření pokud možno ucelené kolekce umělcových děl muzeum pokračovalo i v následujících letech, kdy se do sbírky podařilo získat kolekci fotografií dokládající Knížákovy dnes již legendární aktivity na poli akčního umění od roku 1963 až do 70. let a dále kresby ze 70. a 80. let spadající do sféry experimentálního akustického umění. Obsáhlý konvolut děl na papíře pak završuje mimořádný soubor návrhů projektů utopické architektury ze 60. a pozdějších let, jejichž ukázky jsou zastoupeny ve všech zásadních umělcových publikacích. Stávající kolekci Knížákových děl ve sbírce MUO pak završuje Židle Softhard (1974), obraz Neoburri aneb Poslušnica X (1988) a asambláž Bez názvu (1964–1979), která je vystavena v nedávno otevřené stálé expozici Století relativity II. MUO vlastní ve všech uvedených médiích celkem 66 umělcových děl.

Autorova první retrospektivní výstava ještě v Československé socialistické republice, jejímž kurátorem byl Jiří Valoch, se uskutečnila na jaře roku 1989 v brněnském Domě pánů z Kunštátu. Pro ty, kdož se zúčastnili jejího zahájení, se stala nezapomenutelným zážitkem nejen kvůli autorově skvělému hudebnímu vystoupení s Alanem Vitoušem, ale především proto, že vnímavější obecenstvo rychle pochopilo, že umělcovo představené dílo bylo možné vnímat jako elegantně „hozenou rukavici tehdy adorované české variantě postmoderny“, jejíž novátorství a „čerstvá energie“ s odstupem let značně vyvanuly. O tři roky později realizovalo zdejší nakladatelství Votobia a její kurátor Milan Klimeš v olomouckém Vlastivědném muzeu autorovu výstavu z dnešního pohledu s nadčasovým názvem Kašlu na vás, chci bejt pták.

Pane profesore, přejeme Vaší duši svobodný let!

Za odborný kolektiv MUO Ladislav Daněk, kurátor sbírky obrazů 20. a 21. století

Načítání obsahu…