Vzácný dar z Vídně otevírá cestu do soukromého světa Zbyňka Sekala

Návštěvníci uvidí nejen známé plastiky, asambláže nebo charakteristické schránky, ale také uslyší úryvky z deníku samotného autora. „Součástí expozice jsou totiž úryvky z jeho deníků, které prostřednictvím audio nahrávek přibližují Sekalovo přemýšlení o tvorbě, lidské existenci i každodenním životě,“ přibližuje kurátorka Olga Š. Staníková. Návštěvníci tak mohou všestranného umělce poznat nejen jako mimořádného sochaře, ale také jako citlivého myslitele a pozorovatele světa.

Život Zbyňka Sekala zásadně poznamenaly zkušenosti druhé světové války, věznění i pobyt v koncentračním táboře. Jeho díla proto často pracují s motivem paměti, ticha a hledání řádu uprostřed chaosu. Z nalezeného dřeva, kovu či dalších použitých materiálů vytvářel nové celky, v nichž se podle kurátorek odráží autorova snaha dát roztříštěné zkušenosti nový smysl. „Jeho tvorba může působit tiše, někdy až uzavřeně. Přesto má schopnost oslovit velmi osobně. Nevnucuje výklad ani nenabízí jednoznačné odpovědi. Spíše vytváří prostor, v němž se lze na chvíli zastavit a vstoupit do soustředěného ticha,“ doplňuje Olga Š. Staníková.

Zbyněk Sekal (1923–1998) patří k nejvýraznějším postavám českého poválečného umění. Byl sochařem, překladatelem i autorem textů, ale především člověkem, pro nějž byla tvorba způsobem existence. Věnoval se tvorbě plastik, závěsným asamblážím (tzn. skládaným obrazům) i větším nebo menším objektům (dřevěným a měděným schránkám jako i šperkům). Do jeho života zásadně zasáhla druhá světová válka — prošel vězněním i koncentračním táborem — a tato zkušenost se hluboko vryla do jeho uvažování i práce. Proto je možné v jeho díle sledovat napětí mezi chaosem a zároveň snahu dát věcem řád. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigroval do západního Německa a v roce 1970 se natrvalo usadil ve Vídni.