Domov a svět

Muzeum moderního umění Olomouc | Trojlodí
3. 3. - 11. 9. 2022

Počínaje rokem 2022 začíná Muzeum umění Olomouc vázat své pravidelné programy v tematických blocích. Cílem je propojit jeho činnosti a obsáhnout jednotlivé momenty do co největší hloubky. Tato témata jsou záměrně obecná, univerzální, zároveň ale jednoduše uchopitelná, protože žitá, zachycená v osobním narativu. Umožňují nám udržet odborný standard, také ale komunikovat se svým publikem. Prvním z těchto témat je Domov a svět - po celý rok se budeme pohybovat na hranách obou a zkoumat svou vlastní identitu, nejen tedy v tavícím kotli střední Evropy.

“Krajiny jsou kulturou dříve, než přírodou; jsou konstruktem imaginace promítnutým do dřeva, do vod a skal… Je však potřeba si uvědomit, že jakmile se určitá představa o krajině, jistý její mýtus nebo vize, usadí na skutečném místě, je schopna zvláštního míšení kategorií, dokáže učinit metafory reálnějšími než jsou jejich předobrazy, stát se součástí skutečnosti.” To píše ve své slavné knize Krajina a paměť anglický historik  umění Simon Schama. Ne náhodou byl právě tento kulturněhistorický přístup zvolen také při přípravě nové stále expozice SEFO. Ta je sice neoddělitelně spojena s dokončením nové expoziční budovy, v následujících letech se k ní ale bude Muzeum umění vracet v koncentrovaných výstavních a publikačních projektech. První z nich je nazván Domov a svět a je sondou do středoevropské krajiny, do způsobu, jakým vizuálně kodifikujeme to, co pro nás domov znamená. Opozice vůči světu přitom může být pouze pomocná - “jako doma” se lze cítit také v nejužším sepětí s univerzem.

Výchozí půdorys expozice, laboratoře příštího fóra, i našeho uvažování o domově je topografický - pozornost soustředíme na tři krajinné typy, pomezí, pláně a vrcholy, respektive Šumavu (alias Böhmerwald), pustu a Tatry. Jedná se zároveň o tři typy ideální krajiny, k nimž se váže osobní i sdílená imaginace konkrétních (rodinných, obecních, národních) společenství. Mimoto však pozoruhodně souzní také s body zlomu - hledáním vlastní identity, formováním moderních států a jejích mytologií, respektive koncem velkých vyprávění (emigrace, odsun). Pro jejich zachycení využíváme trojí narativ - pohádku, mytologii a metafikci - a (re)konstruujeme jejich obraz. Právě v něm také nakonec žijeme - krajina totiž může být sebepřístupnější, i ona je ale nakonec pouhým konstruktem, nestálým a dusným jako nevětraný dům. Je totiž kulturní dříve než přírodní pouze v lidském měřítku - a to se v posledních desetiletích rychle rozpadá.

Krom těchto tří konsekventních kapitol, které tak dobře zosobňují třeba Károly Marko, Ľudovít Fulla nebo Josef Váchal, je součástí výstavy případová sonda do současné středoevropské kulturní krajiny. Tu reprezentuje severopolský Otwock - na straně jedné historické město s výraznou architektonickou tradicí a židovskou minulostí, na straně druhé místo působení sochaře a vizuálního umělce Mirosława Bałky, jedné z významných osobností globálního světa umění. Právě jeho rodný dům, ateliér, se po roce 2010 stal centrem pravidelných tvůrčích setkání, které na toto “místo z mnoha”, jak sám Bałka říká, svedlo další výjimečné autory, nejen tedy z regionu - mj. Dayanitu Singh nebo Tacitu Dean. 

Abstrahovaný krajinný topos se dík tomuto usměrnění stává reálným a hmotným. Uprostřed bezrozměrné krajiny se nakonec přece jen formuje konkrétní dům, “chránící svého snílka”, poskytující ale podněty a zázemí také jeho přátelům. Ukazuje, že odpovědi na veškerou naší pochybnost o tom, kým jsme a jakým způsobem se světem kolem souzníme, je možná skutečně nejlépe hledat v každodenním a permanentním vyjednávání. Nakonec, také výběr děl pro vstupní část, která svým charakterem skutečně “stálost” stálé expozice evokuje, byl vytvářen s kolegy z partnerských institucí, mj. Středoevropského výzkumného institutu pro výtvarné umění (KEMKI), Lentos Kunstmuseum Linz nebo Slovenské národní galerie. To, co se nám zde nabízí, budiž provždy kaleidoskop.

Fotogalerie
Jaroslav Panuška

Lipnické kavky, 1942

Július Koller

Galéria Ganku – Vysoké Tatry, 1981, Slovenská národná galéria

Julius Mařák

Bouře (Rozpoutané živly), 1877, MUO

Ľudovít Fulla

Krajina s jazdcom, 1946, Slovenská národná galéria

realizace Habimy Fuchs v Otwocku

2015_foto Blazej Pindor

Sándor Pinczehelyi

 Rudý hrot, 1990-1996

Inimalism Miroslawa Balky

Otwock 2014

realizace Luca Tuymanse v Otwocku

2012_foto Blazej Pindor

Daniel Fischer

Vzťahy, 1980, Slovenská národná galéria

Daniel Fischer

 2 zobrazenia, 1981

Josef Lada

Zimní radovánky, 1936

Josef Váchal

Ranní slunce, 1. desetiletí 20. stol.

László Fehér

Fontána, 1989

Joža Uprka

Pouť u sv. Antoníčka, 1893


Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc zavřeno
Muzeum moderního umění otevřeno
Arcidiecézní muzeum Kroměříž zavřeno

Úterý | 25. 1. 2022

Dnes je otevřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@olmuart.cz
telefon: 585 514 241

6 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

 
© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2016