24. 4. – 12. 10. 2008
Muzeum moderního umění | Trojlodí

Smyslem střednědobého expozičního projektu Nechci v kleci! je pokus o pohled na výtvarné umění normalizačního československého dvacetiletí prostřednictvím sbírek Muzea umění. Od počátku byl koncipován jako předstupeň a dílčí sonda k dlouhodobě připravované stálé expozici 20. století.

Na přibližně 140 exponátech od 105 autorů podchycuje expozice tvorbu více než stovky autorů a dotýká se téměř všech výtvarných druhů – malby, plastiky, fotografie, volné grafiky, kresby i užitého umění. Dvacetiletí 1970–1989 bylo plné protikladů a absurdit hraničících se schizofrenií. Umění se v té době tragicky rozštěpilo na oficiální, polooficiální a neoficiální, přičemž hranici netvořilo kritérium kvality, nýbrž loajalita, služebnost nebo servilnost vůči režimu na jedné straně a naopak více či méně skrývaný vzdor na straně druhé. Podobnými ideovými či ideologickými vodítky – ať již v kladném či záporném slova smyslu – jsme se přirozeně nechtěli nechat vést. 

Na druhé straně jsme se však nehodlali ani pokoušet o nějaké mechanické dobové zrcadlo. Přestože tehdy naše instituce sbírala především tzv. angažované umění, nezdařilo se nyní z této kolekce vytvořit pendant vůči tvorbě z druhého břehu. Představuje to další z paradoxů, dobově však velmi příznačných. Nostalgické ohlédnutí po normalizačních létech, které od roku 1989 například provází českou pop kulturu, se nám tedy nepodařilo uskutečnit. 

Současná expozice mimo jiné navazuje na řadu krátkodobých autorských výstav z předchozích let. Ve výběru se tak znovu objevují jména autorů, jakými byli či jsou například J. Kolář, K. Malich, A. Šimotová, B. Kolářová, M. Grygar, J. Štreit, J. Lindovský, V. Stratil, J. Saudek ad. Projekt však představuje také kompaktní kolekci slovenského umění (K. a M. Bočkayovi, R. Fila, V. Havrila, J. Jankovič, V. Kordoš, O. Laubert, J. Meliš, I. Minárik, R. Sikora, L. Teren, D. Tóth ad.), jejíž rozsah patrně nemá v českých veřejných sbírkách obdobu. Stranou dále nezůstávají někteří umělci z exilu (M. Cvach, J. Knap, M. Kunc, I. Theimer ad.), ale ani představitelé art brut (F. Kudelová, M. Kodovská, C. Marková, Z. Semerák ad.).

Projekt, kterému název zapůjčil na základě jednoho ze svých pláten malíř Michael Rittstein,  je tedy jakousi dílčí bilancí podstatné části sbírkotvorné činnosti olomouckého muzea umění v posledním dvacetiletí. Je na návštěvnících muzea a čtenářích stejnojmenné publikace, aby posoudili, nakolik bylo toto úsilí kvalitativně vyvážené a nakolik postihlo to, co si pod fenoménem normalizační léta představujeme.