Následujte nás


Přihlásit se k odběru novinek

 

Stálou expozici Století relativity nově zdobí obraz Jana Kratochvíla

AKTUALITA: 16 02 2023

Na mimořádnou retrospektivní výstavu Jitky a Květy Válových, kterou se značným diváckým ohlasem hostí až do začátku března Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK), byl z naší stálé expozice Století relativity zapůjčen vynikající obraz O zítřku nic nevím z roku 1968 od Květy Válové. Jeho místo zaujalo neméně pozoruhodné plátno od olomouckého výtvarníka Jana Kratochvíla (1941–1997) Zelení hoši likvidují červené individualisty z téhož roku.

První Kratochvílovy práce známe z roku 1965, kdy třetím rokem studoval na zdejší Katedře výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě. Studium absolvoval v roce 1966 a již o tři roky později byl jeden jeho obraz prezentován v sousedství děl od Jiřího Koláře, Jiřího Anderleho, Evy Kmentové, Adrieny Šimotové, Otakara Slavíka, Karla Nepraše, Věry Janouškové, Josefa Jíry, Petry Orieškové, sester Válových a dalších na legendární výstavě Nová figurace, kterou v letních měsících roku 1969 realizovala v pražském Mánesu Eva Petrová, přední teoretička tohoto tehdy celosvětově aktuálního výtvarného trendu. Raketový start mladého malíře v témže roce ještě umocnila jeho dubnová samostatná výstava Kleslá mytologie (I. stupeň) v Galerii mladých, která také sídlila v budově Mánesa. Text do katalogu mu napsal Jan Kříž, další z významných teoretiků zaobírajících se novofigurativními projevy. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že Kratochvíl společně s dalším mladým olomouckým malířem a sochařem Ivanem Theimerem (* 1944) se stanou neopominutelnými představiteli tohoto progresivního hnutí. Osud tomu však chtěl jinak. Theimer odešel do pařížského exilu a Kratochvílova malířská tvorba po nástupu normalizace, na které se autor sám podílel coby svazový funkcionář i průmyslový výtvarník, postupně upadala do zapomnění. Svým způsobem je to až k nevíře, že obrazy, které Kratochvíl s úspěchem prezentoval v letech 1969–1970 ještě na několika dalších důležitých výstavách (např. Obraz 69, Brno), samostatně později vystavil už jen jednou v roce 1970 ve Velké Británii. A pak se po nich obrazně řečeno slehla zem… 

Prvního obšírnějšího zhodnocení se jim tak dostalo až dva roky po jeho smrti. V roce 1999 totiž tehdejší ředitel Muzea umění Olomouc prof. Pavel Zatloukal inicioval jeho retrospektivní výstavu, kterou realizoval společně s Helenou Mrázovou (dnes Musilovou) pod názvem Je cosi sladkého ve zpěvnosti našich dnů ve výstavních sálech Kabinetu a Salonu, na níž byly k vidění i malířovy pozoruhodné rané koláže z let 1965–1966. Díky Zatloukalovi a vstřícnosti umělcovy vdovy se po výstavě podařilo získat do sbírky několik obrazů. Později několik dalších špičkových Kratochvílových děl muzeum získalo na aukcích, na nichž o ně nebyl zájem. Muzeum tak dnes vlastní v rámci českých galerií a muzeí ojedinělý soubor osmi jeho maleb z let 1967–1970. Mezi ně patří i nyní vystavený obraz. Ten hned na první pohled zaujme divákovo oko svrchovaným malířským podáním a svérázným ironickým humorem. Pro specificky Kratochvílovské glosování tehdejší společensko-politické situace si tento široce vzdělaný vyznavač surrealismu i české grotesky vymyslel vlastního „hrdinu“ v podobě potutelného, všeho schopného chameleónského „pižďucha“ Františka se stonkovým tělíčkem a kuželoidní hlavičkou, v němž se možná zrcadlí i leccos z umělcova alter ega. Historik umění Miroslav Lamač, který se s autorem stýkal v 70. letech, naznal, že za výtvarně jedinečným samoznakem Františka „se skrývají Kratochvílovy filozofické a sociologické úvahy o povaze a chování člověka, přičemž malíř využíval výrazového repertoáru moderního i starého umění natolik svérázně, že jeho přístup byl celkem ojedinělý i v souvislostech světové narativní větve nové figurace.“ Naopak z pohledu Zatloukala umělec patřil „oscilováním mezi vědou a uměním, ironickými citacemi, případně stylovým mísením k prvním českým postmodernistům, mimo jiné i díky tomu, že do malířství vrátil klasickou metodu alegorie, moderním uměním dávno odepsanou.“ Každopádně z dnešního pohledu se nám Kratochvílovo pozoruhodné malířské dílo, jehož jádro vzniklo během pouhých pěti let, jeví jako kromobyčejně původní přinejmenším v rámci střední Evropy, přestože si toho zatím téměř nikdo nepovšimnul.

Ladislav Daněk
kurátor sbírky obrazů MUO


Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc zavřeno
Muzeum moderního umění zavřeno
Arcidiecézní muzeum Kroměříž zavřeno

Pondělí | 2. 10. 2023

Dnes je zavřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@muo.cz
telefon: 585 514 241

8 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

 
© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2022 Nastavení Cookies