Uprka, Joža

Joža Uprka (26. 10. 1861 Kněždub – 12. 1. 1940 Hroznová Lhota)

Pouť u sv. Antonínka, 1893

Olej, plátno, 42 × 77 cm. Značeno a datováno vlevo dole: J. Uprka 93. Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 1064.

Po absolvování německého gymnázia ve Strážnici (1874–1878) a Slovanského gymnázia v Olomouci (1878–1881) nastoupil na Akademii v Praze. Studoval u Františka Čermáka, poté u Antonína Lhoty, s nímž se však nepohodl. Proto se roku 1884 rozhodl pokračovat ve studiích na mnichovské Akademii u Nikolause Gysise a později u Otto Seitze. V roce 1885 tam spoluzakládal český akademický spolek Škréta se spolkovým časopisem Paleta, kam pravidelně přispíval a kreslil také pro Světozor a později i Zlatou Prahu. V roce 1887 se vrátil na pražskou Akademii k Maxi Pirnerovi, ale po dvou semestrech ze studií definitivně odešel zpět na Moravu a poté maloval především výjevy z venkovského života v rodném kraji zprvu v duchu naturalismu. V roce 1892 získal zemské stipendium k návštěvě Paříže, kde se seznámil se Zdenkou Braunerovou, s níž se od té doby přátelil. Na Moravu se vracel v roce 1893 přes Londýn, Holandsko a Mnichov. V Paříži načerpal vlivy impresionismu i soudobého plenérismu. Ovšem Tomáš Vlček naopak soudí, že pro charakter Uprkovy barevné skvrny jako výrazového prostředku emocí neměl zásadnější význam francouzský impresionismus, ale spíše emoce pocházející z lidové kultury v období biedermeieru. Ve svém díle začal rozehrávat pestrobarevnou nádheru slováckých krojů v plném slunci. V těchto letech dospěl k vrcholu svého umění, po roce 1902 zesílil v jeho díle dekorativismus, který v poslední etapě jeho tvůrčího života (1909–1940) představoval již stagnaci. V roce 1902 se v Hodoníně konala výstava slovenských a moravských soudobých výtvarných umělců a u této příležitosti sem z Prahy zajel i August Rodin, jehož Uprka uvítal také v Hroznové Lhotě. V roce 1907 se stal Uprka prvním předsedou právě založeného Sdružení výtvarných umělců moravských.

Olomouckou studii k Pouti u sv. Antonínka, která pochází z majetku uherskohradišťského notáře Wilhelma Ganzwohla, zaslal Uprka v roce 1894 na pařížský Salon, kde získala ocenění Mention honorable. Toto ocenění představovalo první malířův větší úspěch v cizině. Francouzský kritik Alexandre tehdy o Uprkově díle napsal: „... je to scéna chvějivá, planoucí, červená, zelená, bělostná, vynikající pohybem a živým pozorováním a je polítováníhodné, že nemáme u nás tolik malířů, kteří by viděli a předváděli život vlastní země s takovým talentem, jako tento cizinec.“

Uprka následně vytvořil pro výstavu v Topičově salonu v roce 1895 větší verzi obrazu Pouť u sv. Antonínka (1894) s několika pozměněnými detaily, která se dnes nachází ve sbírkách Moravské galerie v Brně. Těmito obrazy se rázem proměnila Uprkova dosavadní tvorba. Jak poukázal Tomáš Vlček, zásadní otevření kompozice do neupravené reality spočívalo v aktualizaci „výrazových možností skvrny, která byla tím nejdůležitějším nástrojem Uprkova úsilí o odlišnost od dobových konvencí.“ Barevná skvrna Uprkovi posloužila jako nástroj k novému vyjádření tvůrčí identity doby a prostředí i jeho místa v soudobém umění. Vlček oproti předešlým generacím badatelů soudí, že pro charakter Uprkovy barevné skvrny jako výrazového prostředku emocí neměl zásadnější význam francouzský impresionismus, ale spíše emoce pocházející z lidové kultury v období biedermeieru.

Studie i monumentální plátno zachycují první Uprkův výjev z pouti ke sv. Antonínku na kopci nad Blatnicí na Hodonínsku, která bývala dostaveníčkem hlavně ženské části Slovácka, jak ji popsal již v roce 1901 v souvislosti s tímto námětem K. B. Mádl. Mladá děvčata si tam chodívala vymodlit ženichy a ženy nápravu nehodných mužů. Mužská část sem zavítala ani ne tak kvůli modlení jako spíše kvůli dobrému vínu, které se vytáčelo v boudách a stanech pod kostelíkem, a pak také kvůli nákupům různých drobných hospodářských potřeb.

Na obrazu jsou na louce před kostelíkem shromážděny zástupy poutníků, jejichž důkladně promyšlená skladba vtahuje diváka do poutavého děje a zároveň jej oslňuje zářivá pestrobarevnost jejich svátečních krojů, kontrastující s okolní zelení. Ke zhotovení obrazů zachycujících atmosféru blatnických poutí na přelomu 19. a 20. století Uprku přiměl tamní farář Mořic Růžička. Tyto poutě, při nichž se scházeli místní, ale rovněž lidé z blízkých i vzdálenějších obcí, všichni nastrojení do nádherných svátečních krojů, začínaly v červnu v neděli po sv. Antonínu a trvaly až do sv. Petra a Pavla.

Martina Potůčková

Fotogalerie
Joža Uprka
Pouť u sv. Antonínka, 1893


Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc 10:00–18:00
Muzeum moderního umění 10:00–18:00
Arcidiecézní muzeum Kroměříž zavřeno

Neděle | 19. 11. 2017

Dnes je otevřeno ZDARMA


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@olmuart.cz
telefon: 585 514 241

9 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2016