Noter, David De

David De Noter (24. 6. 1818 Gent – 21. 1. 1892 Saint Eugène Bologhine)

Zátiší se zeleninou a humrem, 1857

Olej, dřevo, 35,5 × 30 cm. Značeno a datováno vpravo dole: David de Noter 57.
Na zadní straně desky zbytek pečeti a papírový štítek s modrým okrajem: 48. (černě) / 269 (červeně). – Na zadní straně rámu papírový štítek: 106.
Muzeum umění Olomouc, inv. č. O 367.

Belgický malíř zátiší a příležitostný figuralista získal prvotní výuku u svého otce, architekta a kreslíře Jana Baptisty de Noter. S pečlivostí sobě vlastní maloval zátiší se zeleninou, plody moře či květinami, ale také kuchyně a příležitostně i žánrové scény staromistrovského ražení, jimiž si na uměleckém trhu získal kredit. Není proto divu, že spolupráce s ním využívali také figuralisté formátu Henriho Leyse či Alfreda Stevense. Noter se v roce 1840 přestěhoval z Gentu do Bruselu a v šedesátých letech 19. století působil také v Paříži, kde od roku 1853 vystavoval na Salonu. Kolem roku 1864 sdílel ateliér s jedním z nejschopnějších obchodníků s obrazy a vydavatelem Jeanem Adolphem Goupilem. Se ženou a sedmi dětmi – z nichž syn Raphaël se stal také malířem – strávil krátký čas v alžírském Kasbahu. Maloval zde také portréty, přičemž některá díla věnoval do alžírského Národního muzea (Musée Nati158onal des Beaux-Arts d‘Alger). V roce 1872 vyšly jeho kresby a rytiny v díle L‘ Algérie Synoptique Illustrée s texty alžírských spisovatelů. Na konci sedmdesátých let se usadil ve Francii v oblasti Marenga. Jeho přítelem se stal někdejší francouzský prezident, maršál MacMahon, jenž byl obdivovatelem jeho díla.

Pečlivá, technicky bravurní malba akademicky školeného autora navazuje na proslavenou tradici nizozemské malby zátiší 17. století, jak je aranžoval třeba Pieter Claes nebo Abraham van Beijeren. S ambicemi vyrovnat se jejich úrovni Noter simuloval přípravu malé hostiny. K tomu zvolil nezvyklé prostředí, a to nikoliv kuchyni, nýbrž neutrální architektonický prostor před ní, tedy chodbu. Jako návnada je přímo na dlaždicích fajánsový talíř s vařeným rakem a o něj opřený svazek chřestu. Aluzi na dovoz ze vzdálených oblastí, jímž se kdysi Nizozemí proslavilo, představují mandarinky. Z domácí zahrádky byla přinesena čerstvá zelenina. Autor si pohrával s koloristicky osvěžujícími prvky, jakými jsou oranžová barva mandarinek, červená barva raka či zelená barva hlávek salátu. Komerční úlitbou je tzv. cachepot s květy, postavený na barokním nástolci. Apartně položená kytička macešek v popředí je přívětivým zvacím aktem pozorného hostitele.

Zátiší je vystavěno v duchu tradic i barevnosti starých mistrů. Zároveň byla promyšlena práce s prostorem, jehož hloubku umocňují diagonálně kladené dlaždice. Noter uplatnil také efekt střídavého nasvětlení podstatných částí a pozadí, spadajícího do šerosvitu. Tím docílil romantického podbarvení atmosféry, přičemž lehkým stínem v popředí zde ohlásil již přicházejícího návštěvníka.

Marie Mžyková

Fotogalerie
David De Noter
Zátiší se zeleninou a humrem, 1857


Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc 10:00–18:00
Muzeum moderního umění 10:00–18:00
Arcidiecézní muzeum Kroměříž zavřeno

Pátek | 24. 11. 2017

Dnes je otevřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@olmuart.cz
telefon: 585 514 241

9 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2016