Kroměřížská obrazárna

Sbírka obrazů přechovávaná na kroměřížském zámku neodmyslitelně souvisí se sběratelskou činností olomouckých biskupů a arcibiskupů. Zřejmě na konci 15. století byl pro olomoucké biskupství objednán mariánský cyklus deskových maleb a v roce 1515 biskupem Stanislavem Thurzem desky Lucase Cranacha. Ačkoli s určitostí nakupovali i Thurzovi následovníci na biskupském stolci, další akvizici, kterou lze spojit se současnou obrazárnou, nalezneme až v roce 1666, kdy biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna zakoupil za 400 zlatých sbírku kroměřížského probošta Domenica Seragliho de Contis. V této době zaměstnával také malíře, kteří ve Vídni kopírovali obrazy z císařských sbírek (dnes v paneláži historických sálů zámku) a malovali přímo pro biskupa (např. Filippo Abbiati).

Jádro kroměřížské kolekce tvoří ale díla, jež byla součástí jediného nákupu, díky němuž se kroměřížský obrazový fond řadí k nejvýznamnějším v České republice. Sbírka bratří Franze a Bernharda Imstenraedtů, zakoupená biskupem Karlem II. v roce 1673, pochází z velké části ze sbírkové pozůstalosti Thomase Howarda hraběte Arundela a z „dražby století“, rozprodeje umělecké kolekce popraveného anglického krále Karla I. Dražby se v Londýně roku 1650 účastnil Franz Imstenraedt se svým strýcem, bohatým bankéřem a sběratelem Everhardem Jabachem, jehož obrazový a kresebný kabinet se již v 17. století stal součástí sbírek francouzského krále Ludvíka XIV. v Louvru. V roce 1667 nabídli bratři Imstenraedtové svůj kabinet, čítající několik stovek obrazů a kreseb, císaři Leopoldovi I. K této příležitosti nechali pro císaře připravit latinský veršovaný seznam obrazů, tzv. Iconophylacium. Ačkoli z obchodu nakonec sešlo, všechny nabízené předměty byly již deponované ve Vídni. Roku 1670 zde proto Imstenraedtové uspořádali loterii. Neprodal se ovšem dostatečný počet lístků a z rozprodeje opět sešlo. O dva roky později byla sbírka nabídnuta knížeti Karlu Eusebiovi z Lichtensteinu a z Vídně převezena do Valtic. Kníže zakoupil jen malý počet obrazů a trval na urychleném odvezení obrazů ze zámku. Bernhard Imstenraedt, který za bratry prodej sbírky ve střední Evropě vyjednával, byl tlačen časem a zřejmě i krátícími se financemi. Prostřednictvím vídeňského univerzitního knihkupce Antona Wyperta urychleně vyjednal setkání s olomouckým biskupem Karlem z Lichtensteinu-Castelcorna. Po smluvních tahanicích podepsal biskup 13. listopadu 1673 smlouvu na částku 30.000 zlatých. Plně splacena byla až v roce 1680. Obrazy byly z převážné většiny uloženy v olomoucké rezidenci a do Kroměříže převezeny až v poslední čtvrtině 18. století. Další menší nákupy následovaly prostřednictvím obchodníků s uměním a také koupí neznámého množství obrazů z pozůstalosti biskupova uměleckého poradce ve Vídni a leníka na šlapanickém panství Johanna Kuniberta von Wentzelsberga v roce 1687.