Javůrek, Karel

Karel Javůrek (30. 6. 1815 Praha – 23. 3. 1909 Praha)

Portrét papeže Lva XIII., 1882

Olej, plátno, ovál, 80 × 70 cm. Značeno a datováno na zadní straně plátna: Kar. Javůrek pinxit / Prague 1882. //.
Na zadní straně rámu papírový štítek: Vergolder & Goldst… / JOH. HAF… / IN PRAG //.
Arcibiskupství olomoucké, inv. č. II.3C1–1783.

Tento ve své době značně populární představitel národně orientované historické malby a náboženských obrazů prošel rozsáhlým školením. Přestože se zdálo, že jako syn pražského továrníka (výrobce pentlí) byl existenčně zabezpečen, právě on byl nucen si přivydělávat kreslením jak na studia ve Vídni (u Josefa Danhausera), tak i na pražské Akademii (u Františka Tkadlíka a Christiana Rubena). Uměleckou průpravu později zdokonaloval v Antverpách (u G. Wapperse), ale i v Paříži (u Thomase Couturea), kde působil i v dílně Goutierově. Vícekrát pobýval v Drážďanech a zdokonaloval se zejména v restaurování. Javůrek se často pohyboval mezi šlechtou; pracoval např. pro Thun-Hohensteiny, Colloredo-Mansfeldy, pro Eugena hraběte Czernina, ale zejména pro Camilla knížete Rohana na zámku Sychrov, kde se podílel hlavně na vytvoření imaginární portrétní galerie. Kníže Rohan mu zprostředkoval objednávky od svých přátel, od hraběte Des Fourse, ale také od knížete Romana Sanguszka ze Slavuty u Kyjeva, kam se Javůrek vypravil na půlroční pobyt především jako kopista. Javůrkova vlastní díla vyjadřují lásku k českým dějinám, přičemž se opírají o historické i literární podklady. Avšak jeho divadelně koncipované, často značně strnulé malby se posléze stávaly pouhými anachronismy. Přesto byl Javůrek i s ohledem na vlastenecký obsah tvorby značně populární a jeho díla byla hojně reprodukována (zejména ve Světozoru a Zlaté Praze). Ačkoliv nepatřil k profesorům Akademie, byl vyhledáván a soukromě vyučoval zejména technice malby (např. Františka Ženíška, Helenu Emingerovou).

Javůrkova akademicky podaná suchá malba nedosahuje jiskry jeho populárních prací z předchozího desetiletí, kdy tento „ilustrátor dějin“ sklízel největší úspěchy. Sedmašedesátiletý umělec se i přes své onemocnění ujal objednávky na vytvoření podobizny papeže. K tomu úkolu mu posloužila předložená oficiální fotografie Svatého Otce z roku 1878, tak i barevná, zrcadlově obrácená chromolitografie. Javůrek vyobrazil papežovo mírně vlevo natočené poprsí s bílým solideem a v mozzetě z bílého damašku, lemovaného kožešinou. Takto mohl být papež oděn pouze od Velikonoční neděle do Letnic. Místo pallia je zdůrazněna velmi efektní štóla se zlatě krumplovanou plastickou výšivkou s motivy volut, vějířů a vinných hroznů, symbolů Kristova společenství.

Tato rutinní práce byla provedena formou neosobního naturalismu, neboť výtvarná invence byla podřízena požadavku věrné, stroze fotografické optiky. Právě tento cíl byl očekáván ze strany zadavatelů, kteří si výtvarné experimentování zajisté nepřáli. Zestárlý mistr si zakázky nepochybně vážil, na druhé straně i objednavatel – pravděpodobně arcibiskup Bedřich z Fürstenbergu – musel být uspokojen, že malíř jeho výzvu přijal. Zakázka se vázala k Olomouci, tedy k místu zavraždění posledního Přemyslovce, na něž se Javůrek zaměřil na jednom ze svých nejlepších obrazů, Zavraždění krále Václava III. v Olomouci 4. srpna 1306.1

Na Arcibiskupství si podobiznou Lva XIII.2 připomínali mimo jiné velkou reformátorskou osobnost papeže, jenž zakládal nové diecéze, arcidiecéze (celkem 248) a apoštolské vikariáty, a to nejen v Evropě, ale i v USA (celkem 28). Kromě toho zakládal i mimoevropské patriarcháty (v severní Africe a v Indii s Japonskem), zejména v USA a britských koloniích, a přispěl k významným konkordátům. Jelikož projevoval soucítění se sociálně slabšími vrstvami a v tom duchu vydal encykliku Rerum novarum, byl označován za papeže pracujících.3 Sám byl nakloněn hlavně přírodním vědám, především astronomii, a jeho zásluhou byly badatelům zpřístupněny vatikánské archivy. Na sklonku pontifikátu se sice profiloval značně konzervativně,4 jeho zásluhou byla však významně pozvednuta politická prestiž katolické církve.

Jak vyplývá ze souvislostí, Javůrkův portrét papeže Lva XIII. o autorových kladech nijak nepřesvědčuje. Přitom papež se vcelku zajímal o umění. Mezi papežovy portrétisty ze střední Evropy patřil jeden z mnichovských „malířských knížat“ typu Franze Serapha von Lenbach (1836–1904), jehož kvalit Javůrek svým portrétem nedosáhl. Byl tu však zásadní rozdíl. Zatímco Lenbach měl možnost přímého portrétování Svatého Otce, Javůrek dostal zadání věrného přepisu předloženého oficiálního snímku, s nímž se adekvátně vyrovnával.

Tato Javůrkova olomoucká malba ovšem také prozrazuje autorství nesignované kroměřížské podobizny, tříčtvrteční postavy papeže Lva XIII., v souvislosti s Javůrkem zmiňovaného Breitenbacherem.5 Vzhledem k charakteru této nepříjemně tvrdé malby se s Javůrkovým autorstvím vůbec nepočítalo.6

Marie Mžyková

1 Olej, plátno, 94 × 106 cm. Národní galerie v Praze, inv. č. O 6303. Blíže Tyrš 1880, s. 510. – Mádl 1910. – Toman 1947, I, s. 425–426. – Stehlíková 1982. – Mžyková 1985, s. 402. – Mžyková 1995, č. kat. 138. – Javůrková 2012 (bibliografie). Při komponování díla se Javůrek opíral o bibli českých vlastenců, Palackého korpus Z dějin Národa českého, vycházející od roku 1836.

2 Papež Lev XIII. (vlastním jménem Vincenzo Gioacchino Raffaele Pecci, 1810–1903), pocházející z nižších šlechtických vrstev z okolí Říma, vystudoval ve Viterbě v římském semináři a po následném absolvování Akademie kněží byl v roce 1837 vysvěcen na kněze. Jelikož byl zařazen mezi papežské diplomaty, v roce 1843 byl jako nuncius papeže Řehoře XVI. vyslán do Belgie. Sebevědomí občanských vrstev po osamostatnění země podnítilo i snahy o odtržení církve od státu. Protože Pecci v tomto směru biskupy proti vládě podpořil, z podnětu krále Leopolda I. byl odvolán. Byl jmenován biskupem v Peruggii, kde rovněž reagoval na politické podněty, jejichž výsledkem byla encyklika k anexi země Sardinským královstvím. Za svého působení v Peruggii založil Akademii sv. Tomáše Akvinského, zároveň usiloval o prohloubení vztahu mezi soudobou kulturou a katolickou církví. V této době získal kardinálský klobouk a záhy nato, 20. února 1878 byl zvolen papežem. – Blíže Lev XIII. 1998.

3 V encyklice z roku 1891 kromě požadavku na respektování práva soukromého vytyčil práva pracujících na přiměřenou mzdu v důstojných podmínkách, podpořil zakládání odborů. V jiné encyklice, určené rovnou českým biskupům, varoval před postupující sekularizací v Čechách a nabádal k adekvátním opatřením. Papež zároveň podpořil českou kolej v Římě, Bohemicum.

4 Jeho přispěním byly vydány regule pro cenzuru a roku 1900 byl novelizován Index zakázaných knih. Viz Lev XIII. 1998.

5 Breitenbarcher 1925, s. 106.

6 Mžyková in Togner 1998, s. 390–391, č. kat. 423.

Fotogalerie
Karel Javůrek
Portrét papeže Lva XIII., 1882


Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc 10:00–18:00
Muzeum moderního umění 10:00–18:00
Arcidiecézní muzeum Kroměříž zavřeno

Pátek | 24. 11. 2017

Dnes je otevřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@olmuart.cz
telefon: 585 514 241

9 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2016