Hecke, Jan van den

Jan I. van den Hecke (1620 Quaremonde - 1684 Antverpy)

Růžencová Madona v květinovém věnci, [kolem 1671]

Olej, plátno, 88,5 x 65,5 cm. Původní rozměry plátna byly větší, na každé straně bylo ubráno cca 10-15 cm.
Na zadní straně nového plátna nápis - přenesená signatura: van der Hecke F, původní sig¬natura byla nedávno nalezena na zadní straně starého plátna.
Arcibiskupství olomoucké, inv. č. 425.

Provenience: obraz patří k historickému fondu olomoucké biskupské obrazárny a s jistými výhradami je možné jej sledovat již od konce 17. století, byl patrně získán biskupem Karlem z Liechtensteinu před rokem 1691, nebyl však součástí imstenraedovské kolekce. 

Restaurováno: pravděpodobně v průběhu 19. století - provedena rentoaláž; S. a P. Bergerovi 1998. Technologický průzkum: S. a P Bergerovi 1998. Byl proveden RTG průzkum a prohlídka kamerou citlivou vůči infračervenému spektru. RTG průzkum potvrdil dva odlišné způsoby malby. Květiny jsou malovány s bravurní jistotou renomovaného malíře. Tahy jsou nasazovány bezprostředné na definitivní místa a pasta barevné hmoty modeluje jednotlivé květy v závislosti na jednotlivých druzích. Naproti tomu obě postavy uprostřed jsou malovány nehmotně a téměř se na rentgenogramu neprojevují. Pod hlavu Madony a pod její plášť zasahují květy, což je patrné i při prohlídce v normálním světle. Tento fakt, jakož i zcela různé provedení květin a postav vedlo zprvu k domněnce, že postavy uprostřed jsou nepůvodní a že zakrývají zcela jiný motiv (snad portrét?). Rentgenogram vsak tuto možnost definitivně vyloučil. 

IČ a UV průzkum pak nepřines! žádné nové závažnější poznatky - nebyla zjištěna žádná podkresba ani podstatnější pozdější zásahy. Drobné malířské zásahy pod i na starém laku byly sice zjištěny, ale jsou nepodstatné, pouze zakrývají drobné defekty.

Flámský malíř zátiší a krajin Jan I. van den Hecke se učil se u Abrahama Hackse v Antverpách, mistrem se stal v roce 1642. Pak následoval krátký pobyt v Římě. Definitivně se usadil v Antverpách teprve v roce 1659. Nejčastěji maloval zátiší s kovovými a skleněnými nádobami, květinami a ovocem. Příležitostné maloval květinové věnce kolem kartuší. Arcivévoda Leopold Vilém měl od něho 21 obrazu, převážně zátiší s květinami a ovocem.

V 17. století spojovala malba květinových zátiší v jižním Nizozemí umělecký záměr s duchovním obsahem, jak to vyžadovalo plnění programu katolické reformace. Jednoznačně se to projevilo v tvorbě Daniela Segherse, který byl po Janu I. Brueghelovi nejvýznamnějším malířem květinových zátiší. K jeho následovníkům patřili Jan Philippe van Thielen, Jan van Kessel, Nicolaes van Verendael, Jan I. van den Hecke, Hieronymus I. Galle a další. V jejich díle dosáhl typ barokního votivního obrazu kombinujícího figurální složku s bohatým doprovodem květů nejvyšší výtvarné úrovně. V olomouckých sbírkách je tento druh flámského zátiší zastoupen Růžencovou Madonou v květinovém věnci.

Ačkoliv původní komparační studium, opírající se především o dokumentaci RKD, nevedlo k jednoznačnému závěru ve prospěch autorství Jana van den Hecke,1 potvrdil nedávný restaurátorský a technologický průzkum nálezem původní signatury tohoto malíře správnost stanoviska, které již v roce 1970 (dopisem ze dne 13. 6.) vyslovila M. L. Hairs: „Pokládám za správné se domnívat, že nápis na zadní straně obrazu skutečné označuje malíře Jana I. van den Hecke. Původní plátno bylo zmenšeno a domnívám se, že při nažehlení na nové plátno sem byla přenesena Heckova signatura, která byla předtím na odstřiženém okraji. 2 Obrazy květin od Jana van den Hecke jsou vzácné. Je proto velmi obtížné provádět slohové komparace olomouckého obrazu s kompozicemi, které můžeme s jistotou připsat Janu van den Hecke. Proto mohu navrhnout tuto atribuci jen s rezervou, i když ji pokládám za odůvodněnou a pravděpodobnou. Na druhé straně van den Hecke maloval také lidskou postavu, a proto mohl být také autorem střední části olomouckého obrazu. Už proto, že neexistuje žádná slohová podobnost mezi touto Madonu s dítětem na jedné straně a těmi výplněmi, které malovali známí malíři jako Cornelis Schut, Jan Boeckhorst, Abraham van Diepenbeeck nebo Erasmus Quellinus na druhé saně. Také motiv Madony držící růženec se vyskytuje jen zřídka. Není vyloučeno, že van den Hecke maloval obraz kolem roku 1671 při příležitosti 100. výročí bitvy u Lepanta, kterou souvisí rozšíření růžence.“ K tomu je možné jen dodat, že figurální složka výtvarně nevýrazným provedením kontrastuje bravurní malbou květin. Vznikla také o něco později, neboť místy zakryla vnitřní okraj věnce.

1. Dílčí shody byly zjištěny u Kytice ze sbírek Leo-polda Viléma (Vídeň, Kunsthistorisches Museum) a dále v Kytici, která byla v Galerii St. Lucas ve Vídni (výstava 1963-1964, č. 5397) a zejména v Květinovém zátiší ze sbírky Fondation Custodia (Collection Fritz Lugt) v Paříži.

2. Původní signatura se dochovala na zadní straně starého plátna celá až na poslední dvě písmena, která vzala za své při zmenšení formátu.

Lubor Machytka

Fotogalerie
Jan I. van den Hecke
Růžencová Madona v květinovém věnci, [kolem 1671]


Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc 10:00–18:00
Muzeum moderního umění 10:00–18:00
Arcidiecézní muzeum Kroměříž zavřeno

Pátek | 24. 11. 2017

Dnes je otevřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@olmuart.cz
telefon: 585 514 241

9 Otevřených výstav

Přihlásit se k odběru novinek

© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2016